Světlo a tma (Reylo)

Hlídka 2.část

"Je to Hux. Zabije tě mým mečem. Dřív jsem nevěděla o koho jde. V té jeskyni poprvé promluvil, říkal, že sis sám podepsal rozsudek smrti ...... kvůli mě. Ale pak v tom vězení, když na mě promluvil, jsem věděla, že je to on. A teď už má i tvář. Není to jen sen Bene. Je to vize a je čím dál konkrétnější." Zhluboka jsem se nadechla.

"Slib mi, že si dáš pozor." Prosila jsem ho. Usmál se a přitáhl si mě k sobě.

"Tebe možná chce zabít celá základna a ty máš starost o mě?" Začervenala jsem se. Chvíli jsme si hleděli do očí.

"Měla bys odpočívat. Budu vedle." Vstal a udělal krok ke dveřím.

"Bene, počkej..."otočil se, ".... nechoď prosím. "

"Budu jen pár metrů od tebe." Ujistil mě.

"Zůstaň se mnou. Nechci být......sama."

Viděla jsem, jak jeho oči zaplály žárem, stejně jako v té jeskyni. Natáhla jsem k němu ruku, chytla jsem ho za rukáv a přitáhla ho zpátky k sobě. Objal mě kolem pasu.

"Víš, že nejsi." Zašeptal u mých rtů a já ho políbila. Oplatil mi ho. Ovinula jsem paže kolem jeho krku a stáhla nás do postele. Začal mi pomalu sundavat oblečení bez toho, aniž by mě přestal líbat. Rozklepala jsem se, když jsem ucítila jeho ruce na své nahé kůži. A pak ještě víc, když mě zalil žár jeho těla. Přitiskla jsem se k němu, jak jen to mé tělo dovolilo a nechala se jím znova spálit na popel.

***

Pozoroval ji jak spí. Ležela klidně v jeho obětí. Najednou se usmála. Neubránil se a lehce se dotkl jejího obličeje. Trhla sebou a otevřela oči.

"Nechtěl jsem tě vzbudit." Omlouval se.

"To nevadí. Byli jsme na ostrově. Žádné starosti ani válka. Jen my dva." Položila si hlavu zpátky na jeho hruď. 

Zavřel oči. Ta představa se mu líbila. Daleko od všeho. Na okamžik začal uvažovat, jestli by byl ochoten kvůli ní všechno opustit.