Chodila jsem po pokoji sem a tam. Každou chvilku jsem se dívala do zrcadla a zkoumala podlitinu na svém krku. Ze začátku to byl jen slabé fleky, ale teď už byli viditelně rozeznatelné jednotlivé prsty, které obepínaly můj krk. Nedokázala jsem usnout. Nebylo to ani tak bolestí, jako spíš tím, že jsem přemýšlela nad vším, co se událo. Nakonec jsem si sedla na postel, zavřela oči a začala pěkně od začátku.
Nemůžu se pohnout. Ben mě držel silně. Najednou jsem z něho skutečně pocítila strach. Strach z toho, že nevím čeho všeho je schopný. Prosila jsem ho. Z jeho očí sálal jenom chlad a temnota. V tu chvíli to byl opravdu Kylo. Neměl v sobě nic z Bena. Pak se to ale změnilo. Oči mu zalil žár, přesně ten samý jako v mých snech a když vyřkl tu poslední větu, zněl jako by ho to ranilo. Měla jsem pocit, že mu to je snad i líto, že prostě trpí. Najednou byl tak blízko mého obličeje, že nás dělili už jen milimetry. V tom jsem si vybavila Finnova slova....... a mé myšlenky nabraly úplně jiný směr.
Co když měl Finn pravdu?
Chtěl mě políbit?
Vybavila jsem si jeho znepokojivý hlas, když sem začala omdlívat. Jak povolil stisk a říkal mé jméno. A nebo se mi to jenom zdálo. Jsme nepřátelé, neměla bych mít takové myšlenky......ani city. Zahnala jsem myšlenky a ulehla do postele. Když už se o mě pomalu pokoušel spánek, ucítila jsem nával síly.
"Rey..."
"Nech mě. Nechci s tebou mluvit." To bylo to poslední na co jsem zrovna měla náladu, ale po jeho dalších slovech jsem se neubránila.
"Ublížil jsem ti......hodně?"
ČTEŠ
Světlo a tma (Reylo)
Hayran KurguKdyby nebyla tma, nebylo by světlo. Jeden nemůže existovat bez druhého tak jako já bych neexistoval bez ní. S tou myšlenkou zažehl svůj meč... Taková menší fan fikce na téma Reylo, kterou mám již dlouho v hlavě . Je to můj první pokus, takže to ber...
