Světlo a tma (Reylo)

Noční můra

Zase jsem opět tady. Snokova loď. Červený trůnní sál. Jako bych to všechno prožívala znovu a znovu. V dálce slyším Snokův hlas.

"..dokonči svůj výcvik....a vyjdi vstříc svému osudu."

Hleděla jsem do jeho uhlově černých očí, které na mě upínaly svůj pohled. Byli plné odhodlání.

"Já vím, co teď udělat".

Zastavil se mi dech.

"Bene?"...

.......

"..Jsi nikdo....ale ne pro mě....pojď se mnou" natáhl ke mě ruku.

"Prosím."

Pomalu jsem pozvedala svoji ruku směrem k té jeho. Dívala jsem se mu do očí. Hledala v nich kousek světla, ale byla tam jen temnota, nenávist, vztek a oheň tak silný, že mě pomalu upaloval. Již jsem se skoro dotýkala jeho prstů....

Probudila jsem se do sedu. Z čela mi tekly kapičky potu. Ruce se mi klepaly, takže jsem je musela zatnout v pěst.

Už zase

Spustila jsem nohy z postele, opřela se lokty o kolena a dala hlavu do dlaní. Snažila jsem se nemyslet na sen, který se mi vracel už pár týdnů. Bylo to pořád stejné. Známka toho, že jsem neuspěla.

Bláhová, jak jsem si mohla myslet, že to dokážu

Měla jsem jasný cíl. Vrátit Bena Sola zpátky ke světlé straně. Věřila jsem tomu. Má vize byla tak jasná, a tak uvěřitelně reálná, že jsem ani na okamžik nemyslela na to, že by se nestala.

Ale on se vydal jinou cestou. Náznak světla, který jsem cítila při našem posledním spojení, kdy jsme se dotkly byl pryč. Ben je pryč. Je jenom Kylo. Luke měl pravdu, viděla jsem něco co tam není, a nebylo. Nebo jsem jen zhlouby duše doufala, že by mohlo být.

Rozhlédla sem se po pokoji, nebyla již velká tma. Usoudila jsem, že již bude téměř ráno.

Vstala jsem z postele, přehodila si přes ramena plášť a vyšla na chodbu. Byla temná a prázdná. Naše nová základna byla ukryta hluboko v lesích. Kvůli bezpečnosti nikdo netušil na jaké planetě a soustavě se nacházíme. Tedy až na nejvyšší velení. Ráda jsem se procházela takhle brzo ráno. Jelikož nebylo povoleno vycházet ven mimo základnu a přes den jsem neměla většinou žádný čas být aspoň trošku sama, musela jsem využít každé volné ranní minuty, kdy byly chodby liduprázdné a umožňovali mi tak klid na přemýšlení.

Prvnímu řádu jsme již překazili několik transportů zbraní a měla jsem z toho docela dobrý pocit. Většinou až do chvíle, kdy jsem pociťovala obrovské návaly vzteku. Zřejmě za to mohlo spojení mezi mnou a Kylem, které zosnoval Snoke, a které jeho smrtí zřejmě trochu zesláblo. Již se mi nezjevoval, ale jeho emoce jsem cítila.

Cítí i on ty moje?

Jako nedávno, kdy mě zalila vlna vítězství a nadřazenosti. Poté jsem se dozvěděla, že jedna z našich misí o překažení transportu se nezdařila a všichni byli zajati. A to je taky důvod zítřejší schůze velitelů. Leia bude chtít uskutečnit záchranou operaci. Už takhle nás je málo a nemůžeme si dovolit další ztráty.

Zahnula jsme do postranní uličky, která vedla okolo hlavního sálu a jídelny. Vtom sem se srazila s Finem.