Talk to me (DBH FF) ✔

1.

Paprsky slunce protrhaly tmu a nastalo další ráno. Provoz na silnicích razantně vzrostl, lidé včetně androidů se vydali do ulic, v rádiích přáli všem dobré ráno a město náhle ožilo. Detroit se probudil.

Seděl jsem ve svém bytě, který mi byl přidělen, seděl jsem jako každou noc na sedačce a čekal tak do rána. Někdy jsem si četl nebo sledoval noční vysílání v televizi. V mém programu nebyl nainstalován spánek. Je snad u nějakého androida takový program? Ani nevím, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel.

,,Dobré ráno, Connore. Je právě 5 hodin a 46 minut. Dnes je oblačné počasí a odpolední teploty by měly vystoupat až do patnácti stupňů celsia."
Dárek od Detroitské policie, něco v tom smyslu abych se necítil tak sám, nebo tak nějak to říkali. Rádio na mě promluvilo ráno a pak buď odpoledne nebo večer, záleželo kdy jsem se vrátil z práce. Oznamovalo mi jen čas a teplotu. Přesto, že na mě poté vůbec nemluvilo, nikdy jsem se nerozhodl ho třeba vypnout nebo uklidit.
Připravil jsem si s sebou vyplněné formuláře, které mi byly předány jako práce na doma a uklidil je do tvrdých desek. Zkontroloval jsem si, zda mám všechno potřebné a vydal se na odchod.

Automobil jsem neměl, nikdy jsem neřídil žádné motorové vozidlo, tudíž si nejsem ani vědom, jestli mám tu schopnost řídit. Cestou jsem neustále kontroloval čas, nechtěl jsem nikdy přijít pozdě, to si jednoznačně nesmím dovolit.

,,Connor, model RK800, spolupracuji s poručíkem Andersonem." oznámil jsem na recepci před vchodem na stanici. Androidí policistka mě u dveří pro jistotu ještě zanalyzovala a poté mi dala pokyn, že můžu pokračovat.

Byl jsem tu včas, a tak tu bylo ještě prázdno. Prošel jsem kolem kuchyňky směrem ke svému stolu čekat na poručíka.
,,To tě ještě nic nepřejelo, bakelite?" otráveným tónem na mě promluvil detektiv Reed.
,,Dobré ráno."
,,Jsi otravnej. To tvoje spisovný mluvení mi už leze krkem. A vůbec, co se sem ještě vracíš? U Hanka jsi to už dávno posral."
Neodpověděl jsem mu a šel si sednout ke svému stolu.
,,Hej! Mluvím na tebe! Měli by tě vyhodit, jsi vadnej. Přece unikátní a dokonalý android jako ty by nic neměl podělat. Ale bohužel, co se asi stalo? Správně. Posral jsi to. Už se necítíš tak dokonalej, co?" vysmíval se.
Zapnul jsem si počítač, přihlásil se a věnoval se své práci. Přestal jsem vnímat, co mi ještě dál říkal.

,,Přestaň tady řvát, Gavine. Nikdo na to není zvědavej a já už vůbec ne. Dej si kafe a zmlkni."
Poručík Hank Anderson. Jeho šedivé dlouhé vlasy a vousy prozrazovaly, že je to muž okolo věku padesáti let. Jeho kariéra nastala hned poté, co zpočátku úspěšně absolvoval několik případů, a tak se před lety stal co by nejmladším poručíkem v Detroitu. Nyní tráví většinu svého volného času v barech. Snaží se alkoholem vymazat z paměti špatné vzpomínky na to, kdy mu jeho malý syn Cole při nehodě zemřel.

Jsme partneři, tým. Spoléháme se jeden na druhého, nebo aspoň spoléhali, dokud jsem údajně nezklamal...
Při vyšetřování demonstrace deviantů, jsme se dostali na místo jménem Jericho, neboli na loď deviantů. Během této akce jsem postupně vyhodnotil poručíkovu domněnku, že devianti mají přece pravdu, neboť (jak mi to řekl) androidi jsou nakonec přeci jako lidé a následně naprosto změnil svůj přístup k nim. Ovšem můj program je nastaven pouze na chytání a ničení deviantů, a tak jsem ten úkol splnil. Zničil jsem vůdce Jericha společně s jeho komplicemi. Udělal jsem svou práci. Možná by mi tohle poručík odpustil, ale nikdy mi nejspíš neodpustí, že jsem zneškodnil i to androidí dítě. Přestože nebylo člověkem, dotklo se ho to a velmi často mi jeho zlost kvůli tomu dává najevo. Ale já tomu stále nerozumím, dělám přeci jen svou práci, ne?

,,Dobré ráno, poručíku Andersone."
,,Máš ty formuláře?"
,,Jistěže, tady." podal jsem mu tvrdé desky šedé barvy.
,,Hmm.." zabručel si pro sebe, vzal mi desky z ruky a zamyšleně se začetl do listů.
,,Něco špatně, poručíku?"
Nebyl jsem si vůbec jistý, co měly znamenat jeho zamračené a udivené výrazy.
,,Hele, tady nemáš u jedné deviantky zjištěné informace. Koukni se." podal mi papír a prstem mi ukázal na prázdné kolonky.
,,To není možné, kontroloval jsem to."
Tohle mi vůbec nedávalo smysl, pokaždé dbám na to, aby práce byla odvedena správně.
,,Vidíš tam nějaké písmeno? Tečku? Ne. Takže tam asi něco chybí." usmál se na mně ironicky.
,,Ihned to opravím, poručíku." natáhl jsem se pro papír.
Zadal jsem si znovu číslo modelu a identifikační číslo a vyhledával informace. Síť nenalezena.
,,To přece nemůže být možné." zaujatě jsem zkoušel všechny možné alternativy, jak to najít ale stále nic.
,,Poručíku Andersone?"
,,Co zas?" zabručel na mě s nezájmem.
,,Máme velký problém."
,,No co je? Tak už mluv."
,,Informace o té deviantce nejsou vůbec k nalezení. Vyzkoušel jsem všechno možné, ale bohužel nic."
,,To je divný," zvedl se ze židle, obešel svůj stůl a došel ke mně. ,,Co to jako má být? Musí tady něco snad být. Zkus ještě tuhle nezabezpečenou stránku."
Rozklikl jsem nezabezpečenou neznámou stránku a zadal opět číslo modelu. Po dlouhém resetování sítě se mi před očima objevila řada kódů.
,,Synchronizuj to." poručil mi.
Za pomoci svých schopností se mi to podařilo rozluštit. Byla to adresa, kde se naposled zdržovala. Sdělil jsem jí poručíkovi.
,,Jdeme." narovnal se a pohotově se chystal k odchodu.
Následoval jsem ho.