Talk to me (DBH FF) ✔

11.

Dle mého očekávání došel ke dveřím poručík a otevřel. Připravil jsem se na to, že mi vrazí facku, ale nestalo se. Stál ve dveřích a chvíli na mě nevěřícně zíral. Myslel jsem, že na mě začne křičet, ale ani to se nestalo.
Přistoupil blíž a nechápavě se zamračil. ,,Jak?"
Než jsem se chystal pro odpověď, tak nás oba zatáhl dovnitř, rozhédl se po ulici a zavřel dveře.
,,Pojďte do kuchyně." zavelel.

Dům byl útulný a věřil bych i tomu, že by se mnoha lidem líbil. Už jsem tady jednou byl, a to když jsem dostával poručíka ze stavu po požití alkoholu. Všude byly poházené zbytky od jídel a lahve. Byl tu cítit alkohol a došlo mi, že poručík opět pil, tak jako vždy.
Zpoza rohu na nás vyběhl obrovský hnědobílý pes, plemena bernardýna. Stál jsem v klidu, protože už jsem ho moc dobře znal. Zapátral jsem v paměti. ,,Ahoj, Sumo." klekl jsem si na zem a pomalu natáhl ruku k jeho čenichu.
Nejspíš mě poznal a zběsile mě začal olizovat a povalil mě na zem. Jemně jsem ho pohladil po hlavě.
,,Sumo! To stačí!" okřikl ho poručík.
Poslušně se odtáhl a vrátil se na své místo. Taissy si ani nevšiml a spokojeně si hověl ve svém pelechu.

,,A teď mi vysvětli.. jak sakra?"
,,Když jste mě držel nad útesem, všiml jsem si dole řeky a díky tomu vymyslel plán."
,,Pochopil jsem, že chceš utéct, ale rozhodně mě nenapadlo, že skočíš. Jseš šílenej.."
,,Pravděpodobnost, že odtamtud vyvázneme, byla opravdu malá, ale nakonec se to podařilo." pokrčil jsem rameny.
,,Ještě, že máš v hlavě ten počítač." zasmál se. ,,No a teď musíme vymyslet co dál, protože jsme v pěkným průseru. Nejdou jenom po týhle, ale taky po nás, když jsme jí pomohli v útěku." zvedl ze stolu láhev se zbytkem whiskey a dopil to.
,,Poručíku op-" odmlčel jsem se hned, když jsem viděl jeho pohled.
,,Tak je to správně." odložil jí nazpět.
Rukou nám pokynul, abychom si sedli na sedačku.
,,Chtěla bych vyjádřit svůj velký vděk za to, že jste mi pomohli a nenechali mě na pospas CyberLifu."
,,Taky z toho je teď pěkný malér, mladá dámo."
,,Já vím.." sklopila hlavu.

,,Devianti opět zaútočili," ozvalo se z televize.
Všichni jsme začali věnovat pozornost televizním zprávám.
,,Včera v pozdních hodinách došlo k nemilé události v obchodním centru. Jistý android modelu T8765 se dostal do konfliktu s mužem, který se stal následnou obětí. Dle výpovědi svědků muž na deviantního androida  pokřikoval vulgarismy a chtěl, aby okamžitě opustil budovu. Také křičel, že lidé nemají žádnou svobodu, tak proč by jí měli mít androidi. Bohužel se deviant rozhodl pro sebeobranu a nekontrolovatelně ho několikrát udeřil, načež mu pěstí prorazil lebeční kost a narušil tak celou nervovou soustavu. Pachatel z místa činu rychle utekl a podle záznamů z kamer utekl až na pobřeží, odkud se ztratil z dohledu. Policie zatím nepodala žádné nové zprávy o jeho nalezení, ale stále pokračuje v pátrání..."

,,Sakra.."
,,Jen se bránil! To přece není zločin!" vykřikla Taissa rozhozeně.
,,Tomu ale nikdo nevěří, chápeš?"
,,Ani vy, poručíku Andersone?" podívala se na něj s trochou pohrdání a zvedla se.
,,Já..."
,,A teď ho zabijí, protože se bránil?"
,,Zabil člověka!"
,,To udělal i člověk! Plníme vaše rozkazy a děláme naprosto všechno, co se nám řekne. Ano, chápu, že jsme pro to byli stvořeni, ale to nikdo netušil, že se stane s programem.. to co se stane!" byla neústupná.
,,Neřvi tady na mě!" vstal.
,,Jsem jen rozhozená z toho, co se to děje. Copak to nechápete?! Chceme jen klid a mír."
,,Ten nikdy nebude, pochop to! Nejsi v pohádce!"
,,Je to jen o lidech. O ničem jiném. Kdyby nejednali tak... radikálně a surově, androidi by nikdy neublížili."
,,Tak to se mýlíš, slečinko. Dělám u policajtů už nějakej ten pátek a nemáš ani tušení, kolik deviantů bylo natolik rozbitých, že se prostě rozhodli jen tak střílet nebo vraždit. A to i nevinné."
,,A lidé snad nedělají to samé? Také jsou někteří psychicky labilní a proto dělají ty nelegální zločiny. Pořád to nevidíte poručíku?"
Rychle k ní došel a v těsné blízkosti procedil mezi zuby: ,,A co si sakra myslíš, že jsi?"
,,Živá bytost. Stejně jako vy." narovnala se v zádech a ve tváři jí hrál kamenný výraz.
Poručíka její drzost rozčílila, a tak jí vzteky chytil a hodil na zem.
Sumo vstal a začal štěkat.
,,Poručíku!" bylo na čase do toho vkročit.
,,Co chceš?!" hrubě mě odstrčil a klopýtl.
Pochopil jsem, že na něj opět začala silně působit hladina alkoholu, a tak jsem ho nechal se posadit.
,,Musíme se všichni uklidnit. Takhle se nic nevyřeší a navíc vyvoláváme rozruch. FBI může být kdekoli kolem." mluvil jsem klidně a jasně.
Naštěstí se už nepokusil vstát a relativně se uklidnil. Sumo si sedl vedle svého pána.
Podal jsem Taisse ruku a chtěl jí pomoci vstát.
,,Nech mě být." trhla sebou a zvedla se sama.
Hřbetem ruky si utřela thirium, které jí vytékalo z nosu a beze slova odešla do koupelny.
,,Je mi zle.. doprdele.." žvatlal opile poručík a pomalu usínal. Sumo mu položil hlavu na stehno a hlasitě si oddychl. Poté oba usnuli.
Sebral jsem z konce sedačky deku a přikryl s ní poručíka.

,,Poručík to tak nemyslel. Je opilý." stál jsem ve dveřích koupelny.
Seděla na kraji vany a hleděla do prázdna. ,,Já vím.."
Vešel jsem dovnitř a přivřel dveře, aby naše hlasy neprobudily poručíka. Potřeboval se z tohodle stavu dostat a spánek byla nejlepší možnost.
,,Chci jen, aby to skončilo..."
Mlčky jsem si sedl na zem a nechal jí mluvit.
,,Deviance není porucha, ale je to ve skutečnosti prokázání našeho skutečného já. Vždyť není možné, aby si robot vytvořil emoce sám, když už jsme ty stroje. Ani by se nám nerozvinulo samotné myšlení. To prostě udělal CyberLife. A ty emoce nejsou porucha, ale skrytý dodatek v našich programech. Takže to v podstatě není ani naše chyba. Ale tak když už chtěli vytvořit populaci skoro totožnou s tou lidskou, proč nám v tom teď najednou brání?"
,,Je to velká změna, kterou nikdo neočekával. Probudila proto následné negativní jednání lidí."
,,Není to fér. Jen se zamysli, Connore, chtěli z nás mít vlastně náhradu za lidi, s vyšší inteligencí a schopností. Ale teď nás za to chtějí zničit. A to jen, že jsme se chtěli chovat stejně jako lidé a byli si tak rovní?"
Mlčel jsem.
,,A ani mi na to teď nedokážeš odpovědět, protože jsi tak zmatený. Nevíš si rady, jestli máš dokončit svou misi anebo se stát deviantem."
,,Nechci být devi-"
,,Už tak jednáš. Dávno by jsi mě zabil, ale neudělal jsi to a naopak jsi mi pomohl."
,,To nemá nic společného s deviancí. Mám naprogramované slušné chování."
,,Vážně? Tak proč jsi zabil vůdce Jericha, jeho komplice, androidí ženu a dokonce i dítě?" pozvedla obočí.
Dostala mě celkem do úzkých. Nemohl jsem na to ani najít odpověď, kterou bych jindy ihned ze sebe dostal.
,,Ale to nic," položila mi ruku na rameno ,,já pro to mám pochopení, Connore. Plnil jsi jen své rozkazy a úkoly. Nezazlívám ti to, protože ti rozumím, ale přesně proto by ses měl taky rozmyslet, jestli je vůbec takové plnění úkolů dobré."
Opravdu mě dostávala do kouta a ničila mi všechny ohrady vůči tomu. Uměla si hrát s psychologií nejen člověka, ale i androida. To jsem musel uznat.
Potom se zvedla a vytáhla mě nahoru.
,,A teď se podívej před sebe. Co vidíš?"
Stáli jsme naproti zrcadlu, kde se jevily naše odrazy.
,,Dva androidy."
,,Podívej se pořádně." ustoupila kousek stranou, ale stále držela mou paži.
,,Vidím... sebe."
,,Natoč hlavu trochu doprava.. ne.. počkej," chytila mě jemně za tvář a natočila mou hlavu tak, že mi nešla vidět LED dioda. ,,Přesně takhle. Co teď vidíš?"
,,Muže. Mladého věku. V košili a kravatě. Vypadá... "
,,Lidsky?" doplnila mě.
Přikývl jsem a trochu vyděšeně se díval na svůj odraz.
,,To je v pořádku, Connore. My tak doopravdy vypadáme, jen nás rozlišují ty LED diody na spáncích a specifické obleky."

Fascinující.