,,Slyšíš mě?" ozval se něčí hlas.
,,Ano." odpověděl jsem.
,,Pohni hlavou."
Provedl jsem.
,,A teď rukou."
Provedl jsem.
,,Tvé identifikační číslo?"
,,DH3558457."
,,Pohyby i hlas zkontrolovány." řekl si hlas pro sebe.
Procházel jsem městem v dešti, všude jezdila auta a lidé nad sebou nesli deštníky. Měl jsem namířeno na policejní stanici.
Ohlásil jsem se u recepce, která mě navedla rovnou k poručíkovi, se kterým musím spolupracovat.
Došel jsem ke stolu, u kterého seděl postarší muž s šedivými delšími vlasy a plnovousem. Měl hnědý kabát a mračil se.
,,Dobrý den, jmenuji se Connor. Jsem android poslán ze CyberLife." představil jsem se.
Muž se na mě otočil a jak rychle vstal, shodil židli. ,,Connore!" vykřikl a pevně mě sevřel v objetí.
Reakce lidí jsou nepředvídatelné, ale ta jeho byla opravdu zvláštní. Usoudil jsem, že spolupráce nebude dělat potíže a více se nad tím nezaobíral.
Po chvíli mě pustil a když zjistil, že mu neprojevuji jedinou známku citů, vzdychl. Měl jsem se u představení raději usmát? Netuším.
,,Sedni si naproti." ukázal na prázdnou židli.
Přikývl jsem a sedl si na ní.
,,A smím vědět vaše jméno, poručíku?" otázal jsem se.
Zamračil se.
Tak teď jsem se měl usmát?
,,Hank...Anderson." odpověděl po chvíli sklesle.
,,Těší mě, pane Andersone." naznačil jsem něco jako úsměv.
A poté jsme se dali do práce s vyhledáváním deviantů.
Po skončení práce jsem se chystal zpět do svého přiděleného bytu, kde mám vyčkávat přes noci. Všiml jsem si ale, jak poručík v ruce svírá malou paměťovou kartu.
,,Smím se zeptat, co to je?"
Jeho tep se zrychlil, pravděpodobně se dostal do rozpaků.
,,Nic..." schoval kartu do kapsy od kabátu.
Chvíli jsem tam stál, jelikož někteří lidé po chvíli zas promluví, a tak jsem čekal.
,,Můžeš odejít." pokynul mi rukou.
,,Zatím nashledanou, poručíku." poslechl jsem ho a odešel.
Zvláštní. Třeba mi o té kartě jednou poví.
.....................................................................
Mezitím co Connor odešel do svého bytu, si poručík vzal zpátky paměťovou kartu do ruky a vložil ji do svého notebooku.
Po chvilce načítání se na obrazovce objevil jen obrázek ekvalizéru a ozval se velmi známý hlas:
,,Rád jsem s vámi spolupracoval, poručíku Andersone."
Hank si propletl ruce, opřel se o ně bradou a pevně sevřel oči, ze kterých steklo pár slz.
ČTEŠ
Talk to me (DBH FF) ✔
Fanfiction,,Poznáváš, co to je?" ,,Nějaká složka." ,,Správně. Složka deviantů. Velké kvantum, že?" ,,Neuvěřitelné..." ,,A přesně proto to musí skončit." ,,Tohle nikdy neskončí." ,,Zastavím to. Byl jsem pro to stvořen."
