Talk to me (DBH FF) ✔

19.

Vedli nás dlouhou chodbou někam pryč. Poručík celou dobu na ně nadával a stále se vzpíral. Já přemýšlel, co bych mohl udělat.

Konečně nás dovedli na místo, kam měli namířeno. Další obyčejná místnost a židlemi, dokonce vypadala skoro stejně jako ta předchozí. Ptát se proč nás zbytečně vlekli až sem bylo asi k ničemu, stejně bychom si nijak nepomohli. Ale z logiky věci... chápete.
,,Přestaňte tady dělat šaškárny a pusťte nás. Doprdele nic zas tak špatnýho jsme přece neudělali!" rozčiloval se nadále poručík.
,,Bohužel ano." ozval se muž s ruským přízvukem.
Elijah Kamski.
,,Zdravím vás." přistoupil blíž k nám a usmíval se.
,,My už jsme se přeci ale jednou setkali, že?" otočil se na poručíka.
,,Takovej ksicht si budu pamatovat bohužel až do smrti." vyprskl.
Jen na to přikývl a sarkasticky se zasmál.
Nelíbilo se mi, jak se pořád smál. Z toho nebude nic dobrého.
,,Dobrá tedy, " spráskl ruce k sobě ,,a teď půjdeme jednat. Jak už jste slyšeli od agentky Howellové, máte dvě možnosti. Buď budete, poručíku Andersone, přidělen na jinou policejní stanici ale android RK800 se dá do továrního nastavení, čímž se mu vymaže veškerá paměť. Nebo budete vyloučen a už se nikdy nedostanete k policii a android RK800 bude použit na náhradní díly." řekl to tak prostě, jakoby to vlastně nebylo ani tak důležité.
Poručík utichl a evidentně o tom začal přemýšlet.
Já byl rozhodnut.
,,Tak?" dal si ruce za záda.
,,Já jsem pro-" začal poručík.
,,Pro to, abych byl restartován." skočil mu do řeči.
,,Dobrá." přikývl Kamski a na chvíli odešel.
,,Co?! Ne! Connore!" okřikl mě poručík.
,,Je to ta nejlepší volba, poručíku." díval jsem se na něj.
,,Zbláznil ses!? Ani jedna nebyla vůbec  dobrá. Uvědomuješ si, co se právě teď stane?! Mohli jsme utéct a-"
,,Ne, poručíku. To bohužel nemohli. Dřív nebo později by nás jistě našli."
,,Jak to můžeš vědět?"
Bez odpovědi jsem mu ukázal zátylek. Měl jsem v něm zaražený mikročip.
,,To..." vydechl zoufale poručík.
,,A je napojen na můj systém. Pokud by jste se ho snažil vyjmout, přerušíte tím napojení na biokomponent a už bych se neprobudil."
Ačkoli jsem moc dobře věděl, jak se při této situaci tvářit, neudělal jsem to. Bylo by to akorát ještě horší.
Poručík sklopil nešťastně hlavu a jen s ní nechápavě zavrtěl.
Udělal jsem k němu krok blíž a položil mu ruku na rameno. ,,Rád jsem s vámi spolupracoval poručíku Andersone." pousmál jsem se.
V zápětí mě pevně objal. ,,Jsem Hank, Connore. Jen Hank." poplácal mě přátelsky po zádech.

Do místnosti vtrhli ti stejní muži a odváděli mě pryč. Naposledy jsem se otočil na poručíka, byl skleslý, dokonce jsem zahlédl i tu třpytící se tekutinu co teče z lidských očí.. jak jen se to... už vím. Slzy.