Talk to me (DBH FF) ✔

18.

Konečně jsem otevřel oči, ale nemohl jsem se pohnout. Seděl jsem spoutaný k židli, vedle mě poručík.
,,Kde to jsme?" rozhlížel jsem se po místnosti.
,,Chytili nás, Connore." řekl.
,,A Taissa.."
,,Ta svině proradná? Celou dobu to s náma hrála! Neměl jsem jí vůbec pomáhat! Teď je to všechno v prdeli!" kdyby nebyl připoutaný, určitě by teď něco vzteky rozbil.
Byl jsem hrozně raněný a zklamaný. Co jsem to jen udělal?
Zaklonil jsem hlavu a zavřel oči, střádal si myšlenky.
,,Omlouvám se, poručíku." řekl jsem po chvíli.
,,A za co? Byli jsme v tom oba.. byli jsme blbí a teď to víme." vzdychl.
,,Neměl jsem se jí podat." stiskl jsem čelisti k sobě.
,,Podat? O čem to tady plácáš?"
,,Ona... cosi ve mně probudila, poručíku."
,,To mě poser! Ty ses zabouchl?!" vytřeštil oči.
Pokrčil jsem rameny.

Po chvíli do místnosti vstoupila Taissa. Byla sama. Spojila si ruce před sebe a přibližovala se k nám.
Odmítal jsem se na ní dívat.
,,Co tady ještě chceš?! Vypadni si na tu svojí svobodu, ty mrcho!" křikl poručík.
,,Počkejte! Prosím nechte mě promluvit."
,,Jdi k čertu! Však-"
,,Já ti věřil.." skočil jsem mu do řeči.
,,A za to ti chci poděkovat. Jsem ti dlužná, opravdu." mluvila opatrně.
,,Já ti věřil. My ti věřili. A tys nás zradila." v tuhle chvíli jsem jí věnoval vyčítavý pohled.
,,Ano.." vydechla ,,a je tu ještě něco."
Když jsme oba čekali, co řekne, vzala do ruky nůž a řízla se do kůže na předloktí. Sykla bolestí a potom nám ruku ukázala.
Nevěřili jsme tomu, co jsme právě viděli. Ona jí z rány tekla lidská krev?!
,,Cože?.." ozval se poručík.
,,Jak je tohle možné?" zeptal jsem se.
,,Víte, já nejsem android. Jen jsem ho představovala. Ve skutečnosti nejsem ani Taissa, ale agentka Sharon Howellová, Elijah Kamski si mě najal. Měla jsem za úkol zjistit, kdo je Hank Anderson a zkoumat podvědomí androidů." založila si ruce za sebe jako generál.
,,Tak to je teda síla." zíral s pootevřenou pusou poručík.
,,Jak jsem ale mohl analyzovat thirium, které patřilo tobě a našel tě díky tomu?"
,,Technologie je opravdu pozoruhodná věc." pousmála se. ,,A mám pro vás jednu špatnou a jednu dobrou zprávu." vrátil se jí kamenný výraz.
,,Tak povídej ty nádhero.." protočil očima Anderson.
,,Poručíku Andersone, jste propuštěn ze zajetí, ale budete přeložen na jinou policejní stanici. Ov-"
,,A co bude s devianty, kteří se vzbouřili?" opět jsem skočil do řeči.
Měl jsem tolik otázek.
,,Všichni byli pochytáni a odvezeni." mluvila najednou tak bezcitně.
,,Kam?" vyzvídal jsem.
Ani nevím proč jsem se o to zajímal.
,,Jejich procesor a mechanismus bude komplet restartován. Tím chci také narazit na tu špatnou zprávu."
,,Nechceš mi tady vykládat nějaký kecy, že bys restarovala i Connora?"
,,Přesně tak." přikývla.
,,Co?! Zapomeň." odfrkl si.

Trochu mě potěšilo, že se mě poručík zastal.

,,Jsou dvě možnosti," pokračovala ,,buď bude úplně zlikvidován nebo opraven."
,,Opraven?! Nepotřebuje opravu. To ty jí potřebuješ. Odejdi už."
,,Nemohu odejít, dokud nebudu znát vybranou možnost." nedala se.
,,Pro tu ať si dojde někdo jiný. Vypadni!" zakřičel.
Přišla ke mně, poručíkovy nadávky ignorovala. ,,Jsi unikát, Connore." pohladila mě po tváři a usmála se.
Uhnul jsem hlavou na stranu. Dioda mi celou dobu zářila červeně.
,,To je vše?" promluvil jsem k ní chladně.
Nejspíš jí zarazil můj přístup. ,,Ano." narovnala se a dala se na odchod. Když viděla, že jí už nemáme co říct, zavřela dveře a odešla.

,,Connore, něco vymyslíme."
Mlčel jsem.
,,Víš..  promiň mi, co jsem o tobě říkal. Jsi opravdu lidský, i když to zní docela divně - lidský robot." zasmál se.
Nutilo mě to se nad tím pousmát. ,,Odpuštěno, poručíku." koutky se mi zvedly do vřelého úsměvu.
Znovu se otevřely dveře a dovnitř vstoupili muži z jednotky. Odpoutali nás a vedli pryč.
Nechci poručíka opouštět, ale zároveň mu nechci způsobit potíže.
Nastalo to nejhorší. Rozhodnout se.