Talk to me (DBH FF) ✔

14.

Po docela dlouhé době bolest zmizela a já mohl otevřít oči. Stál nade mnou poručík s Taissou a jejich výrazy ve tvářích vypovídaly, že něco rozhodně není v pořádku.
,,Connore!" chytl mě poručík za rameno. ,,Co se stalo? Co to bylo?" byl šokovaný.
,,Já.. já nevím."
,,Co jsi viděl? Nebo slyšel?" přidala se Taissa.
,,Byl tam on... a slyšel jsem hlas Amandy."
,,Kdo?"
Došlo mi, že je neznají.
,,Amanda je.. můj software. A RK900 moje náhrada."
,,O čem to mluvíš?! Jaká náhrada?" poručíkovi se to nelíbilo.
,,Nedokončil jsem svůj úkol a vzbouřil se proti vlastnímu softwaru. CyberLife vymyslel ještě lepší prototyp a v případě, že bych selhal, tak mě ním nahradí. A tak se stalo."
,,A to znamená pro tebe co?"
,,Že mě zničí."
Vzájemně si vyměnili nespokojené pohledy a pak se zas dívali na mě.
,,Nejspíš se mi dostali do mé hlavy a postupně mě chtějí zničit zevnitř."
,,Něco se přeci s tím musí dát dělat."
,,To není tak jednoduché, Taisso."
,,Možná se ti něco jen porouchalo v hlavě. Je fakt, že mi androidi přijdou porouchaný celý." ušklíbl se poručík.
,,Nesmíme se tu zdržovat příliš dlouho. Dřív nebo později půjdou sem." přerušil jsem debatu o mně a pomalu se zvedal z podlahy.
,,Connor má pravdu. Musíme odsud co nejrychleji odejít." Taissa mi podala ruku.
,,A vy si snad oba ze mě děláte prdel? Svůj dům neopustím." zamračil se poručík.
,,Jdou i po vás, poručíku. Patříte mezi seznam pohřešovaných." přímě jsem se mu podíval do očí.
,,Za tohle mi jednou pořídíš vilu, kamaráde." ukázal na mě ukazováčkem a šel si pro nějaké věci.
,,Dojdu pro náboje." nabídl jsem se.
,,Ne. Ty na zbraň teď vůbec nesahej." zabránila mi v tom Taissa.
,,Ty bys dle zákona také neměla užívat zbraň."
,,To je sice pravda, ale ještě jsem s ní nikoho nenapadla. Obzvlášť ne tebe ani poručíka."
,,To je rozporuplné. V mém bytě jsi na mě mířila, dokonce ses ke mně vlastně vloupala. Za to bys mohla být i trestně stíhána."
,,Teď si ty své zákony nech."
,,Rozčílila tě pravda?" zeptal jsem se bez ostychu.
,,Teď na dohady není čas. Myslím to vážně."
,,Já se s tebou nedohaduji, jen konstatuji." pokrčil jsem rameny.
,,Connore..."
,,Taisso?"
,,Někdy umíš být pěkně otravný, víš to?"
,,Nevím, co to znamená."
,,Nech to být."
,,Co vy dva tady? Co je?" vrátil se poručík.
,,Ni-"
,,Konstatoval jsem pravdu." skočil jsem jí do řeči a za to schytal nehezký pohled.
,,A jéje. Je mi to jasný. Connore prosimtě, nevyjadřuj se. Nasypej radši ještě granule Sumovi."
Poslušně jsem došel k pytli a natáhl se pro kelímek, který jsem po okraj naplnil. Analyzoval jsem, že je to kvalitní krmivo s nízkým obsahem tuků a cukrů. Naopak vysoký obsah energie a vlákniny, bez barviv a umělých sladidel. Sumo se má velmi dobře. Sotva pár granulí zachrastilo v plechové misce, pes vyběhl z obývacího pokoje a hladově se vrhl na jeho porci. Klekl jsem si k němu a pohladil ho po hřbetu. V hlavě se mi vybavila vzpomínka, když jsem tady byl poprvé. Mrkl jsem a vzpomínka zmizela, narovnal jsem se a vrátil se k poručíkovi.
,,Tak jdeme." zavelel poručík a zamknul za námi dveře.

Sotva jsme ušli několik kroků, zaslechl jsem za námi kroky. Začaly se zrychlovat a blížit se k nám. Prudce jsem se otočil a loktem vrazil do obličeje vetřelce. Byl jedním z členů FBI.
,,Do prdele!" zaklel poručík a dal se do útěku.
Byli jsme mu s Taissou v patách a v dálce se ozvaly výstřely.
,,Musíme ho ochránit." promluvil jsem na Taissu přes myšlenky.
Na souhlas přikývla a přiblížila se k poručíkovi. Udělal jsem totéž a kryli jsme tak jeho záda.
Doběhli jsme k autu a rychle do něj nastoupili. Poručík nastartoval, sešlápl pedály a co nejrychleji se snažil odjet. Střely byly ale rychlejší než my. Několik kulek propíchalo pneumatiky, rozbilo sklo a my se tak dostali do smyku a řítili jsme se ke strmému kopci dolů.
,,Okamžitě vypadněte z toho auta!" zakřičel poručík.
Všichni jsme za jízdy vypadli ven a skutáleli se na silnici. Auto se zřítilo dolů. Rychle jsem se zvedl a běžel k Andersonovi.
,,Poručíku!" zvolal jsem a rovnou mu dal facku, aby se probral.
Pamatuji si z minula, že to pomohlo.
,,Co.. co je?" zabrblal a zamrkal.
,,Musíte vstát, jsme uprostřed silnice." pobídl jsem ho a vytáhl ho na nohy.
Taissa přiběhla na pomoc a odvlekli jsme ho společně na travnatou krajnici, kde jsme si všichni sedli.
,,Sakra.." vydechl poručík.
,,Je mi to líto, poručíku." hleděl jsem do země.
,,Na litování teď není čas, Connore. Musíme jít dál. A ty, drahá, ty mi dlužíš auto."
Sklopila hlavu.
,,A teď mi pomozte vstát... parchanti." pousmál se.
Oba jsme poslušně chytli jeho ruce a vytáhli ho nahoru. Jeho zdravotní stav se teď o několik procent zhoršil, ale žádnou zlomeninu ani krvácející rány jsem neviděl. Jen pohmožděniny a odřeniny. Přiložil jsem mu konečky prstů na krční tepnu a zjistil tak rychlejší srdeční tep a jeho tlak měl o něco vyšší hodnoty.
,,Co děláš?" odsunul mojí ruku pryč od sebe.
,,Jen jsem kontroloval váš zdravotní stav."
,,Jsem v pohodě prosimtě. Jdeme." odsekl.

Ušli jsme kus cesty, poručík už byl znavený a vyčerpaný. Naštěstí jsme narazili na starou opuštěnou budovu.
,,Půjdu to prozkoumat." řekl jsem tiše a pomalu otevřel dveře.
Pečlivě jsem prohlédl každý kout a místo. Nikde nic nebylo. Poručík mě následoval a pak sundal z ramen přenosnou tašku.
,,Vzduch je čistý."
Sotva jsem to dořekl, cosi se mihlo kolem Taissy a stáhlo jí to sebou k zemi.
Pohotově jsem vyběhl ven.
To "cosi" byl zničený deviantní android. Chyběla mu půlka obličeje, byl celý potrhaný a všude měl skvrny thiria. Jen se mi šíleně vysmál a znovu udeřil Taissu do hlavy a hrudi.
,,Vzdej se nebo ti ustřelím palici!" ozval se vedle mě poručík.
,,Já vám neublížím. Jen si chci tohle vzít." vytáhl k sobě Taissu a skřížil jí ruce za záda.
,,Na co jako?" pokračoval poručík.
,,Ona má v sobě něco. Ona má život. Já si ho chci vzít." stále měl ten psychopatický úsměv.
,,Tak hele ty magore, koukej jí pustit. Počítám do tří."
,,Patří mi!" zařval.
,,Raz!"
,,Má moje oko! Můj biokomponent! Beru si co mi patří!"
,,Dva!"
,,Vyříznu jí to z těla!" vytáhl z kapsy kudlu a držel jí u její hlavy.
,,Počkejte poručíku.. teď nesmíte střílet, je to past." šeptl jsem.
,,Moje.. moje!" lomcoval s ní.
Byla malátná a bezmocná, nemohla nic udělat. Teď jsem musel být velmi opatrný, stačil jeden špatný krok a Taissu by nadobro zničil.
,,Chápu jak se cítíš." zvedl jsem ruce do gesta míru.
,,Nechápeš!" sykl.
,,Opravdu ti rozumím... jsi zlomený a ztracený." nasadil jsem lítostivou tvář.
Jen na mě dál zíral a svíral kudlu v dlani.
,,Kdo ti to udělal?" mluvil jsem klidným hlasem a nepatrně se krůček po krůčku přibližoval.
,,To ti neřeknu. Neřeknu!"
,,Jsi raněný. Nešťastný a vyděšený. Mohu ti pomoct."
,,Pomůžu si sám!"
,,Stalo se mi to samé. Byl jsem strašně zlomený a zničený. Vím jak ti pomoci."
,,Nevíš!"
,,Věř mi.. jsem schopný ti pomoct." hleděl jsem mu soucitně do očí.
Po chvíli očního kontaktu povolil stisk a pouštěl Taissu k zemi. ,,Co se to děje? Proč jsou v mojí hlavě? Jsem tak zmatený.." skoro se rozbrečel.
,,To nevím." dostal jsem se k němu.
,,Ale ona mi to dluží.. a já si to vezmu!" natáhl ruku a chtěl jí dorazit, ale stihl jsem mu tu ruku chytit a zlomit jí. Android bolestí vykřikl.
Bolestí?
Potom jsem mu vytrhl kudlu z ruky a rychle mu jí vrazil do biokomponentu.
,,Ty... " vydechl poslední slovo a jeho dioda zhasla. Tělo padlo k zemi.
Pro jistotu jsem kudlu zastrčil k sobě do kapsy od kalhot a klekl si k Taisse.
,,Taisso?" hýbl jsem jí s rukou.
Nic se nestalo.
,,Taisso!" vrazil jsem jí facku.
Stále nic.
,,Co je?" přiběhl poručík.
,,Nereaguje."
Rozhodl jsem se pro analyzaci z thiria.
,,Connore to snad nemyslíš vážně." zakřenil se poručík.
,,Omluvte mě, poručíku." namočil jsem prsty do thiria, které jí stékalo z hlavy ,,ale já musím." analyzoval jsem.
Strnul jsem a nevydal ze sebe ani hlásku.
,,Co je?!" zhrozil se poručík.
,,Máme velký problém."