Talk to me (DBH FF) ✔

5.

,,Kde se flákáš?" sledoval mě poručík, jak jsem obcházel jeho stůl a sedal si na své místo.
,,Omlouvám se poručíku."
,,Stalo se něco?" pohlédl na mě s pozvednutým obočím.
Všiml si snad něčeho neobvyklého?
,,Ne poručíku."
,,Já jen... ta svítící paráda, co máš na spánku ti září žlutou barvou. Normálně je modrá, ne?"
,,Ano."
,,Tak proč ti svítí žlutě?"
Na tohle jsem neodpověděl, jelikož jsem na to sám odpověď neznal.
Dál se sice nevyptával, ale zašeptal něco v tom smyslu, že jsou androidi divní. To říkal často.

,,Poručíku Andersone!" přiběhl k nám udýchaně jeden z hlídačů.
Zpozornil jsem.
,,Utekla.." vydechl.
,,Cože?!" vstal ze židle.
,,Nevím jak je to možné, ale prostě utekla."
,,Jak jako utekla? To jste jí nehlídali nebo co?!" zvýšil hlas.
,,Stáli jsme tam celou dobu, přísahám! Pak jsme se tam šli podívat a nebyla tam."
,,To nemůže být možný, byla tam zamčená! Zakódovaná!"
,,To ano, ale podařilo se jí nejspíš rozluštit kód." řekl opatrně.
,,Do prdele!" dal si ruce v bok.
,,Chci kamerový záznam, hned!" nařídil hlídači.
,,Jistě, pojďte se mnou."
,,Pojď taky, Connore."
Zachoval jsem především klid a následoval je.

Hlídač na počítači rozklikl poslední záznam. Zpočátku tam jen stáli a hlídali a pak jsem se tam objevil já.
,,Počkej počkej počkej. Pauzni to. Co tam dělá Connor? Connore?!" zarazil se.
,,Byl jsem si jen předem zkontrolovat, zda se tam stále nachází a jestli nespáchala sebedestrukci." odpověděl jsem prostě.
Poručík si mě podezíravě prohlížel, ale já jsem na sobě nedal nic znát. Stále ten můj kamenný výraz bez emocí. Ale to je v pořádku, žádné nemám.
,,Tady to je! Tady utekla." stopnul úsek, kde se odtamtud dostala. Hlídači tam ale v tu chvíli nebyli.
,,Takže to je vaše vina a ne že ne! Banda neschopných idiotů." zavrtěl hlavou poručík. ,,Prohledám okolí budovy zvenčí, ty zevnitř. Nebude ještě tak daleko."
,,Rozumím, poručíku." přikývl jsem souhlasně a vydal se hledat.

Vrátil jsem se do podzemí k cele, kde byla naposledy a rozhodl se jako první skenovat stopy po thiriu, které byly na klice. Nejspíš se musela při úniku poranit. Shoda. Podle nich jsem se nechal vést tam, kam měla namířeno.
Poslední stopu jsem našel u dveří, které vedly dozadu na parkoviště u stanice.
Rozhlédl jsem se po place a v jedné části bylo něco neobvyklého, přistoupil jsem blíž.
Všude bylo rozsypaného sklo a u něho, teď už mnohem větší, kapky "modré krve". Ránu si pořezáním musela víc otevřít.
Došel jsem k místu a analyzací krve a otisků pneumatik jsem si dokázal v hlavě složit obrázek toho, co se tu stalo. Jednoduše, odjela.
,,Poručíku Andersone?" promluvil jsem do vypůjčené vysílačky.
,,Co?"
,,Stihla ukrást auto a odjet."
,,Do hajzlu!" zanadával. ,,Dojdi k mému autu. Rychle!"

Bleskově jsme projížděli městem a hledali stopy. Do přenosného přístroje jsem zadal zanalyzovaný tvar otisku pneumatik a díky tomu tak vyhledal přesný vzhled vozidla a jeho registrační značku.
Auto bylo naštěstí zabezpečeno proti krádežím, a tak mi jeho systém ukázal přesnou adresu a směrnice, kde se momentálně vůz nacházel.
,,Mám to."
,,Tohle je chytrý." usmál se poručík a šlápl na plyn.

,,Támhle je!" ukázal jsem na rychle projíždějící auto křižovatkou.
Pronásledovali jsme jí až na konec města, kde jsme jí zahnali do slepé uličky.
Vystoupili jsme a poručík si připravil do ruky zbraň.
,,Stůj!" namířil na ní svůj revolver.
Otočila se čelem k nám.
,,Ruce nad hlavu!"
Provedla.
Došel jsem k ní a opět jí nasadil pouta.
,,Pomoz mi prosím.. jsi jako já." zašeptala prosebně.
,,Za pokus o útěk budeš poslána zpět do CyberLifu, kde proběhne tvá destrukce."
,,Ty tomu nerozumíš! Ještě to nechápeš, protože jsi k tomu nepřišel, ale jsi jedním z nás! Prosím.. pomoz mi!"
Bez odpovědi jsem na ní jen hleděl.
,,Notak.. vyslechni mě!" neustupovala.
,,Vyslechneme tě. Na stanici." chytil jsem jí a táhl do vozu.
,,Můžeme jet, poručíku."
,,Už jsem si říkal, co jste si tam brebentili."

,,Koukej mluvit ty zasranej androide!"
U výslechu byl tentokrát detektiv Reed a nevypadal nijak zvlášť klidně.
Po chvíli na ní namířil pistoli.
,,Tak..budeš mluvit?"
Androidka vyděšeně vyjekla.
,,Tahle kulka ti prolítne tvojí zasranou palicí jestli nebudeš mluvit!"
,,Tohle už je moc.." vešel do místnosti poručík a začal se do toho angažovat.
,,Gavine odlož tu zbraň."
,,A proč kurva?! Nechce mluvit!"
,,Odlož tu zbraň říkám!" sahal po své zbrani.
,,Ještě jsme spolu neskončili.." dotkl se hlavení pistole jejího čela a pak zbraň schoval za opasek. Mračila se na něj a zatínala ruce v pěsti.
Cestou vrazil ramenem do poručíka a rozčileně práskl dveřmi.

Vešel jsem dovnitř a vytáhl štos papírů. Ujal jsem se výslechu.
,,Poznáváš, co to je?" poklepal jsem prsty na vrchní papír.
,,Nějaká složka."
,,Správně. Složka deviantů. Velké kvantum, že?"
,,Neuvěřitelné..." vydechla.
,,A přesně proto to musí skončit." držel jsem důrazně prst na hromádce.
Mluvil jsem dost jasně a neuhýbal pohledem.
,,Tohle nikdy neskončí." jakoby se mi ironicky vysmála do obličeje.
,,Zastavím to. Byl jsem pro to stvořen."
,,Proč je posloucháš? Máš svoje práva."
Předklonil jsem se k ní blíž a řekl ,,Protože je to moje práce." a zase se narovnal.
Nic mi na tohle neodpověděla a jen zakývala ze strany na stranu hlavou.
,,A teď je řada na tobě."
,,Už jsem své řekla."
,,Jak jsi se odsud dostala?"
Bez odpovědi.
,,Dobře, nemluv. Ale blíží se čas, kdy tě několik strojů postupně začne rozebírat na jednotlivé součástky a-"
,,Ne!" přerušila mě.
,,Tak mi odpověz!"
,,Už jsem odpověděla! Víš to!"
Odstrčil jsem kousek od sebe židli a zvedl se. Pomalu došel až k ní a opřel se rukama o stůl. ,,Já to ale chci slyšet znovu." 
Přísahal bych, že se jí v tu chvíli zatajil i dech a pak začala vyprávět znovu svůj příběh.
,,A jak se ti podařilo odsud utéct?"
,,Posloužila mi tvoje ruka. Stačilo se jí dotknout a našla jsem si heslo." nahodila zlomyslný úšklebek.
Usoudil jsem, že to byl vcelku dobrý tah a pak začal pochybovat o tom, jestli byla vytvořena opravdu jen jako zdravotní sestra.

,,Skončil jsem." řekl jsem směrem k oknu, odkud se sledoval výslech.
,,Nechci umřít..." rozbrečela se.
Sledoval jsem, jak se do místnosti nahrnula ochranka a vyváděla jí ven.
Nebránila se. Už ne. Jako by se s tím postupně smiřovala.
,,Kdyby jí nepostihla deviance, možná by byla nakonec třeba i dobrej polda." stoupl si vedle mě poručík a pokrčil rameny.
Díval jsem se na to, jak v dálce mizí a odváží jí do CyberLifu.