1

401 30 2
                                    

Marcus-před pěti lety

"Nemůžeš mít všechno? Ta holka není tvoje!" křičel na mě můj bratr. Zase se hádáme kvůli jedné holce ze školy. "Ale není ani tvoje! Nemůžeš mi něco zakazovat! Nemáš na to právo!" křičel jsem na něj.

"Jsem tvůj bratr, mám právo tu něco říct! A víš ty co? Tak si ji nech když ji tak miluješ!" řekl a koukal na mě. V tu chvíli jsem řekl něco čeho dodnes lituju.

"Nechám si ji, protože ty jsi nicka a nedokázal by ses o ní postarat. Pořád  se o tebe starám já, jsi ubohý!" zařval jsem a pak jsem ztuhl. Tohle jsem neměl dělat.

"Martinusi já....." koukl jsem se na něj, ten pohled mám v hlavě celých pět let. Ten smutný, zklamaný a hlavně prekvapeny. "Jo aha" řekl jen a pak odešel.

........

Druhý den jsem za ním šel do pokoje se mu omluvit, zaklepal jsem ale nic. Tak jsem nakonec vyšel. Pokoj byl prazdy, jeho věci byly pryč.

Běžel jsem k posteli a tam našel papírek. Bylo tam napsáno zbohem.

No takový začátek. Doufám že zaujal.

End (M&M) Kde žijí příběhy. Začni objevovat