End (M&M)

32

Nick

"Nemůže být naštvaný věčně. Pojď dáme si něco k jídlu, Martinusi pojď taky" řekl jsem směrem k mému příteli, on přikývl a šel za námi. Tak jsme šli do kuchyně a tam si sedli ke stolu.

"Takže? Kde jsi celou dobu byla?" zeptal jsem se. Emily si jen povzdechla, potom na mě koukla a usmála se. "Celou dobu jsem byla s tebou, sledovala tě. Chránila tě, a když jsi začal být závislý na těch lécích, tak jsem to cítila. Jsme přece dvojčata" řekla a usmála se. Takže mě sledovala a neukázala se mi?

"Aha, takže jak to mám chápat? Že jsi se mohla celou dobu ukázat i když jsi věděla že tě hledám?" zeptal jsem se. "No jo, ale chtěla jsem vědět jak si beze mě povedeš" řekla a já se naštval. Proč to udělala? Já jsem kvůli ní brečel a ona támhle na louce chytala motýli nebo co?!

"Víš jak dlouho jsem tě hledal? Víš jak byl Kevin zničeny? Víš jak ho to muselo bolet? Nevíš! Kevin měl pravdu, pokud sis myslela že přijdeš a všechno bude jako dřív tak se pleteš" řekl jsem a ona si povzdechla.

"Hledal jsi mě pět měsíců a 25 dnů, když to řeknu podrobně" řekla a já vstal. Potom se na ni koukl a odešel.

.......

Když jsem se uklidnil tak jsem šel zpátky za ní, pořád tam seděla. Martinus šel asi za bráchou a Kevinem. "Hele, já jsem rád že jsi zpátky ale musíš být na Kevina jemnější, nese to těžce. Jako holka se vrátila a on se asi boji že se zase zamiluje ale on nechce ublížit Marcusovi. Takže tady můžeš zůstat jak dlouho chceš, jen ho nech být." řekl jsem a ona se na mě koukla.

" Děkuju, zítra si dojdu pro věci. Můžu spát u tebe?" zeptala se." No jo, tak řeknu Tinusovi ať spí u Marcuse " řekl jsem. "Já nechci aby jsi kvůli mě posílal Martinuse pryč, klidně budu na zemi. Ale chci spát ve stejné místnosti jako ty" řekla a já přikývl.

Potom se šlo spát, Emily spala na madrci u mé postele, Tinus spal se mnou a Kevin u Marcuse.