End (M&M)

26

Martinus

Byl jsem u Marcuse chvilku a pak jsem odešel. Šel jsem za Nickem dolů, Kevin už tu nebyl. Šel jsem potichu protože měl zavřené oči a vypadal že spí. Tak jsem si potichu klekl před gauč a chytl ho za ruku.

"Nicku, moc se omlouvám. Kevin měl  pravdu, kdyby nepřišel tak by jsi byl mrtvý . Já úplně ztuhl. Omlouvám se" řekl jsem a chtěl vstát. Jeho ruka mě však pevné držela. "Nechoď" řekl a otevřel oči.

"Není to tvoje chyba, tak ses lekl. Kevin nemá právo na tebe křičet. Ale musíš ho chápat. Má o mě strach" řekl a já přikývl. Chápu ho, taky mám strach o Marcuse.

"Kde je Kevin?" zeptal jsem se. "No šel se omluvit Marcusovi a pak asi půjde tobě. Prosím tě, odpusť mu" řekl a já teda pomalu kývl.

Kevin

Když jsem odešel od Marcuse s tím že se jdu omluvit Tinusovi. Tak řekl že mě potom najde. Tak jsem hledá a hledal ale on nikde. Nakonec jsem se rozhodl že se zeptám Nicka.

Tak jsem šel dolu a co vidím Tinuse, sedí ha křesle a čte si. Tak jsem se nadechl a šel ta ním. "Ahoj, hele já se chci omluvit za svoje chování. Byl jsem blb, neměl jsem právo na tebe řvát. Jen jsem byl naštvaný, mohl umřít a ty jsi tam jen seděl. Promiň" řekl jsem mu.

"Jo já tě chápu, odpuštěno" řekl a já se na něj podivné koukl. On mi fakt odpustil? Jen tak? V tom musí mít prsty Nick.

"Tak děkuju, Eh.. Takže v pohodě?" zeptal jsem se. "V pohodě" řekl a pak odešel. Já se otočil na Nicka a ten se jen usmíval. "Že v tom máš prsty" zasmál jsem se a sedl si k němu. "Možná" řekl a zasmál se.

"Jak ti je?" zeptal jsem se zvědavě. "V pohodě, je mi líp, ale pořád necítím nohy. To bude v pohodě" pohladil mě po ruce. "Doufám že máš pravdu" řekl jsem smutně. "Mám ji ve většině případech" zasmál se.