End (M&M)

25

Marcus

Jak jsem mohl být tak naivní, tak blbý. Mohl jsem vědět že to jen hraje. Když jsem odešel tak jsem šel do ložnice, tam jsem si sedl na postel a brečel. Někdo zaklepal. "Nechte mě být!" řekl jsem ale dveře se otevřeli. Vešel Martinus.

"Ahoj, děkuju" řekl mi a šel mě obejmout. "No, není zač. Jsi přece můj bratr" řekl jsem s pokusil se o úsměv. On se taky usmál. "Nebuď na něj naštvaný, vím že to co řekl bolelo. Ale on byl naštvaný na mě a ty jsi přišel" řekl. "Prostě jsem byl ve špatnou chvíli na špatném místě" řekl jsem a Martinus přikývl..

.......

Nick

Kevin seděl na zemi a koukal do zdi. "Tak běž za ním" řekl jsem. On se na mě otočil a jeho obočí mu vystřelilo až k čelu. "Nenávidí mě, já jen. Prostě jsem byl mimo. Bál jsem se od tebe a tak řval na Tinuse. Potom přišel Marcus a schytal to" řekl mi.

"Hele" řekl a pak se posadil, chvilku seděl a pak se na mě zase koukl. "Já budu v pohodě, vím že máš o mě strach ale není potřeba. Budu v pořádku, ale ty se musíš sebrat. Nesmíš řvát na mého kluka, to není v pohodě. Hele běž za ním a omluv se mu" řekl jsem mu a on přikývl. Vstal a otočil se na mě. "Dobře, a promiň" řekl mi a odešel. Já si zase lehl a koukal do stropu.

Kevin

Šel jsem po schodech a došel k našemu pokoji. Stál jsme přede dveřmi a poslouchal. Byl tam slyšet pláč. Určitě byl Marcusův. Tak jsme se nadechl a zaklepal. Chvilku bylo ticho a pak jsem slyšel kroky. Otevřeli se dveře a v nich stal Marcus.

"Co chceš? Zase na mě řvát?" řekl a ukápla mu slza. "Marcusi. Já vím že to co jsem řekl bylo hnusný, fakt se omlouvám. Nejde to omluvit ale já byl naštvaný. Nick mohl umřít a já nemůžu ztratit dalšího člověka. Někoho kdo je mi blízký. Ty jsi můj kluk a on je jako můj bratr. Je mi to líto" řekl jsem a koukal do země.

Slyšel jsem jak si povzdech. Nekoukl jsem se na něj, koukal jsem do země. "No, nemůžu ti to odpustit" řekl a já se na něj konečně koukl. "Ale můžu ti věřit, že to co jsi řekl jsi řekl z naštvaní. Takže máš poslední šanci, jestli ji vezmeš je na tobě" řekl a koukl na mě.

Já se k němu rozběhl a objal ho. Zatočil jsem s ním ve vzduchu a dal mu pusu. "Děkuju" řekl jsem a postavil ho zpátky. Teď se ještě omluvit Tinusovi.