End (M&M)

35

Martinus

Jsem strašně nervózní, co když si to rozmysli? Nebo hůř, co když nepřijde a já tam budu stát jako debil. Klid Martinusi ty to dáš. Dneska si bereš úžasného kluka takže klid.

"Brácha" zaslechl jsem a otočil se, stál tam Marcus a usmíval se. "Ahoj" řekl jsem mu. On se usmál a šel mě obejmout. "Vypadáš úžasně" řekl. "Děkuju, ty taky nejsi k zahození" řekl jsem a spolu jsme se zasmáli.

"Už budeme muset jít, za chvíli to začne. Prosím tě, hlavně klid a zhluboka se nadechni. Nemá se co zkazit. Taky jsem nervózní ale ne to jen obřad. Vezmete se a bude to v pohodě." řekl a já se usmál. Přikývl jsme a tak se mohlo jít.

Stál jsem přede dveřmi a čekal až se ověřenou, doprovod mi dělala sestra a Marcusovi naše teta. Byl jsme fakt nervózní když se ty dveře otevřeli. Všechny pohledy se přesunuli na mě. Já se usmál a šel. Doufám že jsem  Emmě nerozdrtil ruku, ale snad ne.

Došel jsme k oltáři a postavil se vedle Nicka. On se na mě usmál a pak jsme poslouchali oddávajícího. "Sešli jsme se zde aby jsme spojily tyto dva muže ve svazek manželský. Proto se ptám vás Nicku Browne (Lidi fakt jsem zapomněla jeho příjmení, ani nevím jestli jsme ho tam zmiňovala) berete se zde přítomného Martinuse Gunnarsena. Budete spolu žít dokud vás smrt nerozdělí ? " zeptal se Nicka.

" Ano beru" řekl a usmál se. "Dobře, stejná otázka platí pro vás pane Gunnarsene. Berete si zde přítomného Nicka Browna?" zeptal se mě. "Ano" řekl jsme v klidu. "Tak vás můžu prohlásit za manželé. Polibte se" řekl a my tak udělali.

.........

Potom se vzali Marcus a Kevin a pak jsme oslavovali. Všichni se skvěle bavily, pily jsme a pily. Teda já ne, musíme mít odvoz. Když už byly všichni na mol tak jsem je naskládal do auta a jelo se.

Doma jsme byly za hodinku, kluci šli spát a Emily taky. Já zůstal s Nickem vzhůru, ale vypadalo to že Nick půjde taky spát. "Tak dobrou" řekl jsem trochu smutně.

"Ale, tady je někdo smutný" řekl Nick se smíchem. "Nech mě, dobrou" řekl jsem a otočil se k němu zády. "Tinusi co se děje?" zeptal se. Hned byl střízlivý. "Ale nic, jen vy jste se pobavily a já nemohl. Musel jsme řídit. Teď přijdeme domu a všichni jdeme spát, včetně tebe" řekl jsem a on se usmál.

"Jo takže ty si myslíš že jsem unavený, jsem trochu opilý to je pravda ale nechci aby jsi byl smutný" řekl mi. Bylo to od něho milý. "To je v pořádku Nicku, půjdeme spát" řekla jsme. Nakonec se vážně šlo.