Katherine Pierce

Večeře nebo starý nepřítel?

Zastavila jsem se uprostřed náměstí Mystic Falls a na chvilku vnímala jen tmavou oblohu s velkým dorůstajícím měsícem do úplňku a hvězdami. Občas i nějaká spadla. Mé myšlenky zabloudily ke Stefanovi a hlavně k Damonovi. Nevím proč, ale najednou mi přijde, že se ve mě hluboko tvoří pomalu city k tomu černovlasému, modrookému a zákeřnému bratrovi. Není se mnou něco špatně? Damonovi jsem řekla do očí, že jsem ho nikdy nemilovala, ale kdyby mi na něm tolik asi nezáleželo, nebyl by tu s námi. Takže jsem i k němu v roce 1864 musela něco cítit. Ale ke Stefanovi víc. Nechala jsem tedy Damona Damonem a Stefana Stefanem a pořádně se nadechla. Mé citlivé tesáky mi připomněly, že jsem ještě neměla večeři. Vydala jsem se do Mystic Grillu a doufala, že si tam někoho chytím. Vešla jsem dovnitř a ihned zamířila k baru. Sedla jsem si vedle jednoho docela pěkného ani ne moc starého muže. Přede mnou se objevil Matt Donovan a já zatoužila ho zabít kvůli Eleně. Ale teď budu přece aspoň hodná holka, takže mu život prodlužuji, tak o 14 dní. ,,Co chceš Katherine." ,,Dvojitý bourbon Donovane." Ušklíbla jsem se na něj a on mi šel pro pití. ,,Takže Katherine jo?" Ozval se ten chlap vedle mě a já na něj koukla. ,,Jo. A Vy jste?"Zeptala jsem se ho a Matt přede mne postavil flašku se skleničkou bourbonu. ,,Mason Lockwood." Lockwood? Takže to bude asi vlkodlak.

Nakonec to skončilo tak, že jsem skončila u Masona v posteli. A spala jsem s nim. Seděla jsem na něm a líbala ho na rtech. Rukama mi vjížděl do vlasů a polibky mi oplácel. Pak jsem chtěla skusit, jestli je opravdu vlkodlak. Ano je tu risk, že mě hned pak tenhle pejsek sní a bude konec, ale co. Vždy si nějak zachráním krk.
Mason se soustředil na naše polibky a mezitím jsem si proměnila obličej na upíří a tesáky zabořila do jeho krku. V puse mě ihned začalo děsně pálit. ,,Že...železník." Řekla jsem a omdlela.

***
Cítila jsem na svých rukách něco tvrdého a kovového. Otevřela jsem oči a zjistila, že sedím v nějakém křesle a o okolo obou zápěstí tlustá kovová "pouta", které byly připojeny k tomu křeslu. Vůbec jsem nevěděla kde jsem. Škubla jsem sebou, abych je mohla uvolnit. Aspoň ty řetězy. Ale nic. Jen to zachrastilo a dál držely. ,,To se ti nepovede má drahá Katharino." V tom se mi zatajil dech a ve dveřích se objevil někdo koho jsem dloho nechtěla vidět. ,,Klaus." Řekla jsem s trochou strachu, ale nedala jsem to na sobě znát. ,,Překvápko." On měl ten jeho ďábelský úšklebek na tváři a užíval si pohled na mě v poutech.
,,Proč tu jsem Klausi?" Řekla jsem to teď se sebejistotou. On přešel ke mně a naklonil se nade mnou. ,,No řekněme, že tu jsi kvůli těm 500let tvého utíkání přede mnou." ,,Chtěl jsi mě obětovat." Trošku jsem mu to prskla do obličeje a on se stáhl a obešel to křeslo. ,,Ach ano, Katharino. Potřeboval jsem být právoplatným a prvním hybridem. A to, že ti tehdy pomohl utéct jeden z mých bratrů to vše zkomplikovalo." Ihned mě napadl Elijah. Ten měl pro mě aspoň trochu slabost. ,,A kde je teď Elijah?" Opět se nade mnou skláňel a já se mu musela dívat do očí. ,,Spinká jako dítě. A jako Kol, Finn a Rebekah." Najednou Klausovi zazvonil mobil a on přijal hovor. ,,Kde je Katherine Klausi?" Damon? Toho jsem rozhodně nečekala. A ještě, když se zeptal Klause kde jsem. Asi se taky s nim něco děje. ,,No je tu hned vedle mě. Chtěl bys jí něco říct předtím než už nic na vždy neuslyší?" Já to věděla. Klaus mě chce zabít. On se věnoval Damonovi a já se snažila dostat z těch pout. Neustále jsem sebou házela a škubala rukama, ale bylo to marný. Najednou to povolilo a já mohla potichu vyndat obě ruce. Upíří rychlostí jsem se přesunula k východu z domu, ale hned jak jsem vstoupila na slunce mě začala pálit kůže. Dělaly se mi i puchýře a kdyby mě Klaus nepřesunul do stínu, schořela bych. Fajn, na druhou stranu jsem mu vděčná, ale i naštvaná na něj. Podívala jsem se na svůj řetízek proti slunci a vypadal normálně. ,,To už bych radši nedělal Katharino. Jo a tvůj ochraný nevím co proti slunci ti teď moc nebude sloužit." Opět se na mě ušklíbl a já se na něj podívala s kamennou tváří. ,,Víc ti to sluší když máš vražedný obličej, ale tenhle taky ujde, ale..." Opět mě přesunul na to křelo a já si dala ruce na prsa v záporném gestu. ,,Musím si vyřídit pár věcí a ty tu zůstaneš." Natáhl se pro nějaký nůž a dal mi ho do ruky. Ten mám na Elenu nebo na Caroline?
Díval sei do očí a snažil se mě přesvědčit. ,,Nikam nepůjdeš a každou hodinu si zabodneš tenhle nůž do nohy. Můžeš si je občas vyměnit." Přerušil náš oční kontakt a poodstoupil. ,,Tak teď je první hodina, tak do toho, lásko." ,,Nenávidím tě." A s tímhle jsem si nůž na stavila na levé stehno a vrazila ho na to místo. Zatla jsem přitom zuby a dívala se, jak mi z té rány teče krev. ,,Výborně. A já musím jít. Sbohem." Zavřel za sebou dveře a já si ten nůž vytáhla.