Katherine Pierce

V cele

Pomalu jsem rozlepila oči a posadila se. Ještě mi trochu doznívala bolest hlavy od toho čaroděje a já se jí snažila ignorovat. Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si, že jsem v nějaké cele. Ve smrdící cele. Postavila jsem se a přiběhla k mřížím. Chtěla jsem protáhnout skrz ně ruku na zámek, ale vždy kdy jsem se jich dotkla mě začala pálit kůže. ,,Železník!"
Řekla jsem si pro sebe a v tu chvíli se ozval hlas, který opravdu nesnáším. ,,Ano, ano, ano. Železník je skvělá pomůcka na oslabení upírů." Ta osoba vylezla ze stínu a já zůstala stát přimražená. ,,Klausi." ,,No ahoj Katharino. Dlouho jsme se neviděli, že?" Usmál se tím svým nehorázně nechutným úsměvem a já protočila oči. ,,Uuh, kdepak má naše druhá dvojnice ochranou věcičku na slunce?" Rychle jsem si šáhla rukou na krk, abych nahmatala svůj řetízek s ochraným modrým kamenem, ale nebyl tam. Najednou jsem byla zalita sluncem a ihned jsem začala křičet. Kůže mě strašně pálila a ještě chvilku a už bych hořela. ,,Dobře, to bychom měli." Opět jsem byla ve tmě a radši se upíří rychlostí přemístila úplně dozadu cely. ,,To mě tu budeš mučit za to mé utíkání 500 let před tebou nebo za ten můj románek s Damonem Salvatorem?" Jak mi z úst vypadl románek s Damonem, ihned se zamračil a byl víc naštvaný. ,,No teda, snad bys na jednoho ze Salvatorů nežárlil." Ušklíbla jsem se na něj a on na někoho zavolal. ,,Toby vem ty věci!" Pousmála jsem se a Klaus si toho všiml. ,,Až uvidíš na co ty věci jsou, už se nebudeš chtít usmívat." Ušklíbl se a já si zachovala kamennou tvář. Po chvilce přišel nějaký mladý muž a podal Klausovi 3 věci. Klaus si je od něj vzal a odemkl celu. Ten Toby vlezl za ním a  zastavil se vedle Klause. Já byla vzadu a čekala co si pro mě ti dva naplánovali. Najednou Toby na mě vystřil z kuše a já ten šíp chtěla chytit, ale, jak jsem se ho dotkla, opět mě pálila kůže. ,,Zase železník? To mě numíš zabít normálním a jednoduchým způsobem Klausi?" Upíří rychlostí se u mě objevil a díval se mi do očí. ,,Myslíš Katharino? Přesvědčíme se." Pousmál se na Tobyho stojícího za ním a já se ani na Klause nepodívala. ,,Teď Toby!" Vykřikl na něj Klaus a Toby opět vystřelil. Upíří rychlostí jsemn se tomu chtěla vyhnout, ale Klaus mě stejnou rychlostí chytil a šíp se železníkem se mi zapích přímo do břicha. Tam kde mi ještě před pár hodinama dával Damon polibky. Hned, jak mě šíp zasáhl, Klaus mě pustil a mě se podlomily kolena. Zařvala jsem přitom a skácela se k zemi. ,,Skvěle Toby." Pochválil Tobyho ten bastard a psychopat v jednom a oba mě tam nechali ležet. Zamkli mou celu a Klaus odešel. Zůstal tu jen Toby. ,,Moc se omlouvám, ale on to prostě chtěl. A přinutil mě k tomu." Začal se mi omlouvat, ale to mi ten šíp nevytáhne z břicha. Vždy, kdy jsem si ho snažila vyndat, nějak se mi tam pohnul a bolest byla větší. On nakonec taky odešel a nechal mě ram úplně samotnou. ,,Díky, že jsi mě tu taky nechal." Řekla jsem si spíš pro sebe a opět se snažila vyndat ten šíp. Čím víc jsem se ho snažila dát pryč z mého břicha, tím hloubš se dostával a tím větší to byla bolest. Po dlouhé době toho skoušení o to osvobození svého břicha od železníku, jsem si unaveně lehla a vnímala své dýchání a vnímání. Dokonce jsem už dlouho neměla krev, a tak jsem měla velký hlad. ,,Kde jsi aspoň ty Stefane a ta tvoje zvířecí dieta?" Omylem jsem to řekla potichu nahlas a dál vnímala to ticho kolem. Najednou jsem uslyšela ze zhora hluk a blížilo se to ke mně dolů. V tom jsem u své cely uslyšela dva hodně známé hlasy, které bych tu nečekala. ,,Damone." Ozval se Stefan a Damon hned na to přiběhl. ,,Katherine." Damon se snažil otevřít dveře, ale moc mu to nešlo.
,,Damone. To takhle neotevřeš." Damon přešel s rukama ke mřížím a já ho chtěla  varovat před železníkem, ale nemohla jsem už skoro ani mluvit. ,,Vydrž Katherine!" Vykřikl Damon a já se nad tím musela pousmát. ,,Au!" Zařval Damon, jelikož šáhl celými dlaněmi na mříže. ,,Ten bastard to namatlal železníkem!"

Ahoj, je tu další kapitola 😊. Doufám, že se líbila. Jo a kdyžtak se omlouvám za chyby. Tak ahoj.