Katherine Pierce

Setkání s Elenou

Po večeři jsem šla zpátky k Salvatorům, aby Damon neměl o jeho drahou Elenku strach.
Po 3 minutách jsem se objevila u pensionu a vešla dovnitř. No vida. Stefan je tu. Vešla jsem do obýváku a v tu chvíli si mě oba bratři všimli. ,,Jak bylo venku Eleno?" ,,Hele Damone, docela dobře. A co vy jste tu dělali?" Damon se ušklíbl na Stefana a Stefan se podíval na své deníky. Aha. Stefan si něco psal do svých deníků. Někdy bych se na ně mohla juknout. V duchu jsem se pousmála a sedla si na gauč. Ach jo. Moc mě to být Elenou nebaví. Musí se to tu trošku rozproudit. ,,Hele? Matt mi říkal, že se zítra pořádá nějaká slavnost u Lockwoodů. Nechceš tam zítra se mnou jít Damone?" Usmála jsem se přitom na Damona a on mi úsměv oplatil. ,,Jo, proč ne? Měl bys taky jít Stefe" ,,No víš Damone, nemusím být u toho, jak rveš nějaké dívce krk. Díky, ale možná zůstanu tady." ,,Pojď s námi Stefane. Já Damona pohlídám. Neboj." Damon se na mě usmál a Stefan vstal od svého stolu a deník si uklidil do jedné z polic. ,,No možná přijdu." ,,Super." Usmála jsem se na něj a šla z obýváku ven z domu. ,,Ty už jdeš?" ,,Jo. Musím za Jennou. A za Jeremym." ,,No, tak si užij zbytek večera Eleno." Řekl mi Damon a přitom se na mě usmál. Myslím, že kdyby věděl, že nejsem jeho Elena, tak by ho ten jeho sexy úsměv přešel. Rozloučila jsem se i se Stefanem a jela domů k Eleně.

Po asi 10 minutách jsem zastavila u Eleninýho baráku. No vida. Moje dvojnice je tu. Tak teď to tu bude vážně zajímavé. Pousmála jsem se a vylezla z auta. Pomalou a houpavou chůzí (jak jinak😄) jsem se vydala ke dveřím. Než jsem je otevřela, zaposlouchala jsem se, kde přesně Elena je. Bingo. Je ve svém pokoji nahoře a s někým telefonuje. Nejspíš s tou její sladkou kámoškou jménem Caroline. Pomalu a potichu jsem otevřela a vešla. Z kuchyně se ozval mužský hlas a já ho poznala. Znám ho už pár let. ,,Eleno?" Špatně chlapečku. Spíš její zlá a prohnaná upíří dvojnice. Pousmála jsem se a trošku nakoukla do kuchyně. John zrovna stál u ledničky a já se přemístila ke kuchynímu ostrůvku. John se otočil a nejspíš se mě i lekl. ,,Panebože, Eleno. Vylekala jsi mě." Nasadím milý a sladký Elenin hlásek a přijdu k němu blíž. ,,Promiň. Nechtěla jsem tě vylekat." ,,To nic. V pořádku." Přikývla jsem na souhlas a přešla k lince. Z linky jsem vzala stojánek na nože a postavila ho na ten kuchyní ostrůvek. Čisté nože jsem dávala do toho stojánku a přitom ke mě John přišel. Zrovna jsem dávala jeden nůž do stojánku a on si dal obě ruce nahoru. Nenápadně jsem se mu podívala na jeho ruku, na které měl prsten, který chrání člověka před nadpřirozenou bytostí a přitom mi v ruce zůstal jeden nůž. ,,Chceš pomoct?" ,,Jo." Než s tou rukou stihl pohmout, uřízla jsem mu pár prstů a on zakřičel. Upíří rychlostí jsem se s ním objevila u zdi a bylo vidět, že má strach. ,,Katherine!" A heleme se. On mě poznal. ,,Nazdar Johne." Nechala jsem tam sekundovou mezeru a pak to dořekla. ,,A sbohem Johne." Dořekla jsem to a v tu chvíli jsem mu ten nůž, co byl už od jeho krve vrazila do břicha. On se s nožem v břiše skácel na podlahu a já jsem zaslechla, jak Elena otevřela dveře od jejího pokoje a běžela dolů. Upíří rychlostí jsem se přemístila z kuchyně pod schody a čekala až Elena přijde dolů. John tam mezitím furt ležel s tím nožem v břiše a nejspíš čekal než k němu jeho milovaná dceruška přijde. Elena přiběhla do kuchyně a hned, jak uviděla ležícího Johna s nožem v břiše, vzala si utěrku z linky a klekla si k němu. Snažila se zastavit krvácení a John se přitom snažil ze sebe vymáčknout. ,,E...Eleno...za...za tebou." Konečně se vymáčkl a já se upíří rychlostí přemístila ven z domu.