Položila jsem telefon a otočila se směrem k východu. Hrozně jsem se lekla, když jsem přímo před sebou uviděla toho hnědovlasého může, který měl na poradě stále nějaké připomínky.
,,Promiňte, nechtěla jsem do vás vrazit,'' omluvila jsem se mu, ale ani na to nezareagoval. Jen ustoupil stranou a já mohla projít. Co má sakra za problém?
Nastoupila jsem do výtahu a nechala se vyvést na střechu. Vystoupila jsem a snažila se najít schody, kterými jsme s Furym přišli. Bohužel tu bylo víc schodišť, než jsem si myslela. Usoudila jsem, že jsem ztratila. Snažila jsem si vzpomenout, ale nešlo to. Bezmocně jsem tam stála a koukala na schodiště. Z mého přemýšlení mě vytrhl až něčí hlas.
,,Hledáte někoho?''
,,Spíš něco. Hledám cestu k hlavnímu vchodu," objasnila jsem.
,,Je to tu hotové bludiště, že? Také jsem ze začátku nevěděl, kam co vede, ale když tu budete dýl, vyznáte se tu,'' řekl s milým úsměvem
,,Ten východ. ''
,,Am, jistě,'' ukázal na jedno schodiště. ,,Těmahle úplně dolů a doprava. ''
,,Děkuji,''
,,Rádo se stalo."
Seběhla jsem po schodech a zamířila doprava. S úlevou jsem vyslechla, když jsem viděla ony velké dveře, kterými jsem přišla. Vyšla jsem z budovy a uviděla tetu Darcy, jak se hádá s nějakými vojáky. No, to bude zase mazec. Pomyslela jsem si.
Nastoupila jsem k ní do auta a vyrazily jsme domů. Bylo něco málo po druhé odpoledne, když jsme přijely před nás dům. Ještě tam na mě naštěstí nikdo nečekal, takže se mi docela ulevilo. Trochu jsem se bála kdo kdo se objeví, ale co jsem měla dělat?
ČTEŠ
Dcera ✔️
FantasyAhoj. Jmenuji se Luna Fosterová. Možná znáte mojí mamku Jane Fosterovou. Moje mamka je známá vědkyně a dá se říct, že jsem hodně po ní. Také mě zajímá věda a tajemno. A ptáte se, co jsem zdědila po svém otci? Popravdě, vůbec netuším. Nikdy jsem ho n...
