Dcera ✔️

Nebezpečí číhá všude

Za chvilku jsme už všichni seděli u stolu a jedli lupínky. Sice to nebylo žádné extra jídlo, ale když je hlad, přijde k chuti.

Po snídani odjeli do Avengers a slíbili, že pokud se dozví něco nového, hned mi zavolají.

Celý den proběhl celkem klidně a večer nebyl nijak jiný, než ten včerejší.

Další dny probíhaly úplně identicky. Nemusela jsem do školy, to se mi líbilo. Ovšem co už se mi tak nelíbilo byla ''výměna stráží''. V pátek k nám totiž místo stále vtipkujícího Tonyho a milého Clinta přišel ten protiva s agentkou Natašou. Tony mi říkal, že je Steve v pohodě, ale mě to tak nepřišlo. Celý večer beze slova seděl na gauči a koukal na televizi. Agentka Romanová byla super. Povídaly jsme si o všem možném i nemožném. Aby nemusela spát na gauči nabídla jsem ji přespat u mě v pokoji. Sice to je taky gauč, ale podle mě pohodlnější.

,,Pane Rogersi, na konci chodby je pokoj pro hosty, připravila jsem vám tam postel, '' řekla jsem mile abych uvolnila napjatou atmosféru, ale moc se to nepovedlo. Sice mi poděkoval, ale další emoce jsem z něj nedostala.

Už jsem se chystala ke spánku, když v tom jsem uslyšela ránu. Zavolala jsem na Natašu do koupelny, Přestože přes tekoucí sprchu nemohla nic slyšet, přiběhla. Vzala si pistoli, která ležela pod polštářem a vyběhla na chodbu. Měla jsem zůstat v pokoji, ale zvědavost mi nedala, a tak jsem se vyplížila za ní. Na konci chodby jsem se ale zarazila. Cítila jsem na svém krku chlad. Rychle jsem se otočila a za sebou uviděla dlouhého může v kápy místo chůze se vznášel nad podlahou. Natahoval ke mně dlouhou ruku, když v tom jsem uslyšela výstřel a nestvůra šla za ním. Nataša utíkala, co jí nohy stačily, ale přízrak byl rychlejší. Zahnal ji do kouta a neměla kam utéct. Byla v pasti.

,,Hej ty stvůro. Co Tady chceš?'' jak jsem očekávala, odpovědí jsem se nedočkala. Nemohla jsem ale dovolit, aby ublížil Nataše. Vzpomněla jsem si, jak jsem vzkřísila růže a napadlo mě to stejné udělat i s ním. Namířil jsem na něj dlaněmi, z kterých mi vyšlehly záblesky světla. Stvůra zakřičela a jako dým se vypařila. Zůstal po ní jen ten černý kabát. Nataša na mě nevěřícně koukala přikrčená v rohu. Vzala jsem jí za ruku a běželi jsme dolů, kde na nás čekaly další dárky. Steve stál uprostřed kruhu, který tvořily přízraky a snažili se ho zničit. Kdyby s sebou neměl svůj štít, už by bylo po něm.

Hned jak si všimly nás, rozlétly se naším směrem. Nataša na ně začala střílet a já přiběhl ke kapitánovi a snažila se je zneškodnit. Jeden z nich mě praštil tak silně, že jsem odlétla na druhý konec místnosti. Tyhle jsem se ale dostala na nohy a oplatila mu silný úder ještě silnějším. Za pár minut byl náš dům bez záškodníku a my se snažili přijít na to, co to bylo. Jedno jsme ale věděli. Někomu stojíme v cestě.