Dcera ✔️

Odine. Proč?

Měli jsme připravenou skvělou hostinu, ale trochu jsme váhali jestli na ni máme jít, protože se konala v trůním sále a po tom, co předvedl Odin jsme se trochu báli vejít do paláce. Nakonec jsme se odhodlali a na hostinu se vydali.

V trůním sále stál opravdu dlouhý stůl, který lemovala spousta židlí. Všichni jsme usedli na svá místa. Až na jednoho. Na Odina. Všechny nás jeho náhlá změna zaskočila, ale nechtěly jsme si jí kazit tento krásný den. 

Jídlo bylo vynikající. Ostatně jako vždy. Všichni jsme si ho vychutnáváli a povídali o všem možném. Frigga se uprostřed někam vypařila a já po dezertu šla zjistit, kde je. Našla jsem ji u královské komnaty. Hádala se. S kým, to asi nemusím ani říkat.

,, Jak si to jako představuješ. Musel jsi ten dnešek kazit?"

,, Neměla mě tak vytáčet."

,, Luna je tvá vnučka. Polemizovat o jejím původu je zbytečné."

,, Myslíš?"

,, Ano myslím. Chováš se jinak. Co se stalo. Ještě před pár dny jsi to byl ty, ale teď už nejsi."

,, Nejsem to já? Tak kdo tedy. Nedovedu si představit, že tahle mitgarďanka usedne na trůn po boku mého syna."

,, Bude dobrá královna."

,, Vůbec nic o kralování neví. Celý život zasvětila vědě."

,, A právě proto bude skvělá. Ví o Vesmíru tolik."

,, Jak myslíš." 

Za pár okamžiků jsem uslyšela kroky. Chtěla jsem se někam schovat, ale nakonec nebylo třeba.

,, Kam jdeš."

,, Pryč. Jdu někam, kde nikdo nebude. Chci klid."

,, TY chceš klid? Co se stalo? Slyšela jsem Friggin zastřený hlas.

,, Už mě to všechno zmáhá. Už nechci kralovat."

,, Takže korunu předáš Thorovi?"

,, Můžeš mu ji předat i ty. Já už nechci žádné formality."

,, Odine. Nedělej to. Království tě potřebuje. Rodina tě potřebuje. Já tě potřebuju."

,, Ty to zvládneš. Na, tohle dej Luně a řekni jí, že se jí omlouvám."

Měla jsem chuť tam vrazit a obejmout ho, ale něco ve mě mě zastavilo.

,, Odine prosím."

,, Měj se krásně a věř mi, všechno bude dobré."

Po těchto slovech jsem slyšela hrom a najednou ticho. Už jsem to nevydržela a vtrhla do komnaty. Frigga seděla na zemi a v ruce svírala cosi zlatého.

,, Co se stalo." Zeptala jsem se a rozeběhla se k ní.

,, Odešel." Odpověděla přes vzlyky.

,, Kam?"

,, Odpočívat."

,, Jako." Ani jsem to nedokázala vyslovit.¨

,, Ne. Odešel na místo, kde se bohové připravují na konec."

,, Ale on není bůh."

,, Ne, ale i králové tam mohou. Tohle je pro tebe." Podala mi zlatý náhrdelník, který měla na přívěsku něco jako erb.

,, Co je to."

,, To je rodinný šperk, který se dědí z generace na generaci. Měl ho mít tvůj otec, ale dědeček chtěl, aby jsi ho měla ty."

,, Vzala jsem ho Frize z ruky a zadívala se na něj. Byl opravdu královsky krásný.

Podala jsem jí ruku, aby se mohla přitáhnout a vrátit se zpět na nohy. Přijala ji, ale místo toho, aby se pevně postavila na nohy mě pevně objala a začala plakat. Objala jsem ji také a hladila ji po zádech. Vím, jak jsem prožívala smrt prvního dědečka. Z mamky strany.

,, Už se dolů nevrátíme. Ano? Řekneme že se ti udělalo nevolno a já jsem s tebou zůstala v komnatě." Jen kývla hlavou.

Skvěle Odine. Podařilo se ti zkazit tenhle den. Přesně jak jsi plánoval.