Dcera ✔️

Loki

Co? Princ? A jmenuje se Loki? Kde se tady vzal? Nikdy jsem o něm neslyšela. Odkud zná mamku? Kde se tady vlastně vzal? Myšlenky mi běhaly hlavou jak splašené.

„Co tady chceš?" řekla mamka poměrně nahlas a naštvaně. Aha, takže to nejspíš nebudou kamarádi. Muž v kápi chodil sem a tam. Nakonec se posadil na jednu z mnoha židlí v místnosti a podivně se na nás smál. Znervózňoval mě čím dál víc.

„Posílá mě Heimdall. Prý u vás viděl něco podivného, tak mě sem vyslal. Ale jak tak na to tady koukám, asi se spletl,"

,,Proč by Heimdall posílal zrovna tebe? Vždyť jsi byl vězněný za velezradu a pokus o svrhnutí Asgardu," moment, moment. kdo je Heimdall a co je sakra ten Asgard?

„Víš Jane, změnil jsem se. Už mi nejde o ovládnutí světa. Chci jen, aby se všichni měli dobře," 

„Proč mám pocit, že mi lžeš?"

„Já a lhát? Ale prosím tě, to už dávno není můj styl,"

 „A jaký je váš styl? zeptala se teta Darcy. 

„Vidím, že jsi ji ještě nevyměnila. Myslel jsem, že místo ní máš tuhle," ukázal prstem na mě, „a kdo to vůbec je? Nějaká zapálená trpasličí vědkyně?" smál se. Jako vím, že nejsem žádná žirafa, ale tak malá zas nejsem, ne? Spojila jsem si ruce na prsou a zamračila se na "prince".

„Může mi někdo sakra vysvětlit, co se to tady děje? To je nějaká skrytá kamera, že?" pomalu jsem se začala smát a uklidňovat. No jasně, že to musí být vtip, jinak by to popíralo všechno, v co jsem kdy věřila. Ve vesmíru přece není život.

„A kdo vlastně jsi. Nějaká začínající vědkyně, nebo jen všeználek?" vystoupila jsem z davu a zamířila si to k tomu arogantnímu stvoření.

,,Jmenuju se Luna. Ano, věda mě baví možná ještě víc než Vás urážet lidi kolem sebe," evidentně jsem ho mojí odpovědí zaskočila, protože mu chvilku trvalo, než mi odpověděl.

 „Těší mě, Luno. Jsem princ Loki z Asgardu, a tak hloupé stvoření jsem ještě neviděl. Víš ty vůbec, jakou mám sílu?" při vyslovování těchto slov se ke mně začal přibližovat. Neustoupila jsem ani o krok. Takhle urážet mě nikdo nebude. V zádech jsem cítila všechny oči. Úplně mě bodaly do zad. Zase jsem cítila ten nával tepla. Byla jsem naštvaná, uražená a trochu jsem se bála. Jeho úsměv pomalu mizel a měnil se v divný úšklebek. 

„Auuuu." zasténal a chytil se oběma rukama hlavy. Stále jsem mu hleděla do očí. „Kdo jsi, nějaká čarodějka z Vanaheimu nebo Álfheimu?" koukala jsem na něj a začalo mi čím dál víc docházet, že ho museli pustit z nějakého blázince.

Mamka na nás jen koukala, stejně jako všichni ostatní. 

„Já jsme největší a nejsilnější čaroděj všech dob. Nikdo mě nezastaví." zakřičel a byl pryč. Nikdo z nás nechápal, co se tady stalo. Teda kromě mamky, která se snažila všechno vysvětlit. 

„Mami, odkud ho znáš?" 

„Luno, musíme si promluvit."