Dcera ✔️

Královna

Vůbec jsem nevěděla, co ji na to mám říct.

,,Kdo vlastně jste?"

,,Já jsem královna Asgardu. Jmenuji se Frigga." spadla mi brada. Já mluvím s královnou. OMG.

,,Luno, máš v sobě dar. Dar magie. Pokud se ho nenaučíš ovládat, budeš pro své okolí nebezpečná," slyšela jsem dobře, že to princátko mělo pravdu?

,,Jak se to mám naučit?" královna vstala, otočila se ke mě zády a mířila na kamenitou cestu, kterou jsem přišla. Ještě se otočila a odpověděla: ,,Až přijde pravý čas, vše se dozvíš. Jo a Luno, měj stále otevřené oči. Nikdy nevíš, co se může stát." při  posledních slovech zmizela, a já se probudila. Bylo něco před sedmou ranní.

Venku silně foukalo a pršelo jako z konve. Chvíli jsem seděla na posteli, abych se rozkoukala. Začalo mi kručet v břiše. Měla jsem pořádný hlad. Rozhodla jsem se, že si dojdu do kuchyně pro něco k jídlu, protože o víkendu jsem nehodlala vstávat takhle brzo a s prázdným žaludkem se špatně spí. Sešla jsem dolů a nabrala si pořádnou hrst sušenek. Hodila jsem je do pusy a nalila si sklenici mléka, kterou jsem cestou nahoru skoro vylila. Slyšela jsem ránu, za chvíli další. Sklenku s mlékem jsem položila na noční stolek a vydala se za zvukem.

Ten mě dovedl až před dveře máminy ložnice. Byly zavřené, ale z pokoje jsem slyšela meluzínu. Jakoby měla otevřené okno dokořán. Vzala jsem za kliku a vstoupila do pokoje. Nikdo tam nebyl. Postel byla rozestlaná a závěsy v oknech vlály do všech stran. Studený vzduch mě štípal do tváří. Přiběhla jsem k oknu a vší silou ho zavřela. Konečně mě nic nerušilo v přemýšlení.

Došla jsem k nočnímu stolu, kde ležel telefon. Byl její. Nikdy nechodí bez telefonu. Bylo mi to jasné. Něco se něco stalo.