SCORBUS a prokleté dítě

1. KAPITOLA

Na nádraží King's Cross bylo 1. září rušno jako jakýkoliv jiný den. Lidé s kufry spěchali vstupní halou a pokoušeli se prodrat na svá nástupiště. Do ranního chaosu se toho dne připojili i poněkud netradiční cestující – kouzelnické rodiny, které vyprovázely své potomky na Spěšný vlak do Bradavic.

Výjimkou nebyli ani Potterovi. Nejstarší syn James se od rodičů odpojil už ve vstupní hale a tryskem se rozběhl proti přepážce mezi nástupištěm 9 a 10. Místo nárazu hladce proběhl přepážkou na nástupišti 9 ¾. Jeho mladší bratr Albus šel celou cestu spořádaně vedle rodičů, nohy mu těžkly s každým krokem blíž k přepážce. Harry se na svého syna povzbudivě usmál – Albusovi bylo právě 11 let a nastupoval do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Společně prošli přepážkou a připojili se ke zbytku rodiny. James na ně už mával od skupinky stojící opodál a hlasitě se řehtal něčemu, co mu ukazoval strejda Ron.

Bylo vidět, že se Albus zdráhá nastoupit do vlaku a Harry si domyslel, že má obavy z nového prostředí. Pokleknul si před něj a snažil se ho uklidnit: „Bradavice jsou skvělé místo, Albusi, které si určitě zamiluješ. Najdeš si tam přátele na celý život. A kdyby ti bylo smutno, můžeš si vždycky popovídat s Jamesem nebo sestřenkou Rose – taky nastupuje do pvního ročníku."

„Co když ale budu v jiné koleji?" zeptal se Albus a hlas se mu třásl strachem.

„Jsem si jistý, že ve všech kolejích si najdeš kamarády."

„I ve Zmijozelu? To je přece zlá kolej plná černé magie."

„Nesmíš věřit Jamesovi každé slovo," usmál se Harry, „lidé ve Zmijozelu nejsou o nic horší než jinde. Severus Snape, po kterém nosíš prostřední jméno, byl ředitelem zmijozelské koleje a byl to asi ten nejstatečnější muž, kterého jsem kdy poznal."

Albus přikývnul, chtěl být také statečný jako Severus Snape. Odvážně tedy vykročil a nastoupil za Rose do vagónu. Dveře se za nimi zavřely, lokomotiva zapískala a vlak se začal rozjíždět. Z nástupiště za nimi mávali rodiče a posílali vzdušné polibky. Když vyjeli z nástupiště, roztlačila Rose svůj kufr uličkou a vydala se hledat volná místa: „Naši se s tvým tátou seznámili hned ve vlaku. To znamená, že nesmíme podcenit výběr, ke komu si přisedneme."

Albus maličko ohrnul nos nad Rosiným pragmatickým uvažováním.

„Neboj, Albusi, já jsem Grangerová-Weasleyová a ty jsi Potter. S námi se bude chtít kamarádit každý!"

Albus otevřel dveře do prvního kupé, které nebylo úplně plné. Seděl v něm jen blonďatý chlapec s velkým sáčkem z Medového ráje na klíně.

„Ahoj. Můžem..." pozdravil ho Albus, zatímco tlačil dovnitř kufr.

„Jasně, mám tu volno," odpověděl mu blonďák a ústa roztáhl do zářivého úsměvu.

„Já jsem Albus. Tohle je Rose," Albus pohodil hlavou směrem ke své sestřence, která s velmi nelibým výrazem stála mezi dveřmi a nevypadala, že by měla v plánu si do kupé přisednout.

„Scorpius. Totiž, já jsem Scorpius. Ty jsi Albus...Dáte si šumivou bzučivku?" nabídl jim Scorpius sáček se sladkostmi. Albus si sedl naproti němu a jednu bzučivku si spokojeně nacpal do pusy.

„Taky mám čokobomby, pepřové kapsle a gumové slimáky," pokračoval Scorpius. „Máma říká – stačí jedno cukrátko, kamarády máš za krátko..." v tom si uvědomil, že tu poslední část neměl zpívat a začervenal se.

„Viděl jsem vás na nástupišti. Tvůj táta je Harry Potter, viď?" zeptal se Scorpius. „To bys asi měl vědět, že můj táta je Draco Malfoy. Naši se moc nemusí..."

Rose se natáhla do kupé a pošeptala něco Albusovi do ucha, z čehož Scorpius zaslechl jen poslední větu: „...říká se, že jeho pravý otec je Voldemort."

Albus si Scorpiuse změřil pohledem a pak vykřikl: „To je hloupost, koukni, nejsou si vůbec podobní, má nos!" Oba chlapci se tomu začali smát.

Rose se nasupeně otočila a odešla.