SCORBUS a prokleté dítě

20. KAPITOLA

Albus pomalu otevřel oči, stálo ho to velkou námahu, cítil se, jako kdyby se snažil prodrat silným příbojem na podbřeží, ale vlny ho neustále odnášely do říše snů.

Nejprve ho oslepilo zářivé světlo, jakmile se trochu zorientoval, poznal, že leží na nemocničním lůžku a uviděl vystrašené tváře obou rodičů, kteří se nad ním skláněli a drželi ho za ruku.

„Albusi, miláčku, jak ti je?" vydechla Ginny úlevou.

„Dobrý, všechno mě bolí, jako kdyby mě pokopalo stádo hipogryfů, takže jsem to asi přežil," snažil se Albus odlehčit atmosféru, která byla na pokraji slz.

Harry se rozpačitě usmál. „Byl jsi moc statečný, možná přeci jen jsi Potter, i když to nerad slyšíš," mrkl spiklenecky na Albuse.

„Tati, promiň, choval jsem se jako pitomec a dostal jsem Scorpiuse do maléru..." kál se Albus a při zmínce o Scorpiusovi se začal rozhlížet po nemocničním pokoji. „Kde je Scorpius, je v pořádku?" v jeho hlase byl slyšet náznak hysterie.

Ginny s Harrym se usmáli, pustili Albusovu ruku a odsunuli židličky, na kterých seděli, od sebe. V mezeře mezi nimi viděl Albus na vedlejší postel, na které seděl Scorpius a roztržitě klátil nohama. Když se jejich pohledy střetly, Scorpius seskočil z postele a běžel k Albusovi. Skočil přímo na něj a objal ho tak silně, že Albus zaskučel bolestí.

„Promiň," omlouval se Scorpius, když povolil sevření a stoupl si vedle nemocničního lůžka.

„Ne, ty promiň," skočil mu do řeči Albus, „udělal jsem hloupost, měl jsem jít za tátou hned a říct mu o profesorce Rowleové, vlastně Delphini, a o tajné skříňce v jejím kabinetu, kde schovávala předměty s Auguronem. Potom, co jsem slyšel hádku mezi tátou a tetou Hermionou, myslel jsem si, že chráním tvou rodinu, Scorpiusi, ale udělal jsem pravý opak."

„Chybného úsudku jsem se dopustil i já, když jsem Draca podezříval. S artefakty, které útočily na všechny nečistokrevné kouzelníky, neměl opravdu nic společného. Dokonce využíval své bývalé kontakty, aby pomohl tyto předměty dostat z oběhu," přiznal Harry.

„A co Delphini, dopadli jste ji?" zajímal se Albus.

„Hermiona ji nechala odvést do Azkabanu, kde bude čekat na soud. Až ti bude trochu líp, Albusi, podáš jednomu z našich bystrozorů výpověď. Společně se Scorpiusovou výpovědí a s důkazy, které jsme zajistili v tajné komnatě pod sídlem Malfoyů, nepochybuji o tom, že dostane doživotí," řekl Harry.

„James a Lily čekají na chodbě, chceš se s nimi pozdravit?" zeptala se Ginny. Albus souhlasně přikývnul a Ginny zmizela za dveřmi.

Bylo na čase, aby se Scorpius rozloučil a nechal Albuse jeho rodině: „Tak já už půjdu. Do konce týdne zůstanu doma s tátou a od pondělí se vrátím do Bradavic. Snad tě taky brzo pustí."

Albus ho chytil za ruku a přitáhl zpátky k sobě. Scorpius se na něj usmál: „Neboj, zítra se zase stavím, jo?"

Albus vděčně kývnul a zamával Scorpiusovi na rozloučenou. Jakmile Scorpius vyšel ze dveří, nahrnuli se do pokoje Albusovi sourozenci – James a Lily, Ginny šla za nimi. Lily poskakovala kolem postele a byla nadšená, že je Albus v pořádku. Překotně se vyptávala na různé detaily jeho dobrodružství, pro Albuse to ale byl zatím příliš čerstvý zážitek, než aby o něm jen tak bezduše plácal. James byl trochu v rozpacích: „Asi jsem měl na tebe dávat větší pozor...Ale kdo by to čekal, že takový zádumčivý týpek jako ty, se rozhodne seskočit z jedoucího vlaku a postavit se Voldemortově dceři."

Všechny Jamesova glosa rozesmála a atmosféra se konečně uvolnila.

Druhý den se Albus nemohl dočkat návštěvních hodin, konkrétně návštěvy Scorpiuse. Když se ozvalo tiché zaklepání na dveře, srdce mu poskočilo radostí.

Scorpius ho rozjařeně přivítal: „Tak co chceš podniknout? Dáme si partičku Řachavého Petra?"

„Jen to ne, hrál jsem ho celé dvě hodiny s Lily," zaúpěl Albus. „Ale protáhnul bych si nohy. Co takhle zajít na horkou čokoládu do kantýny?"

Scorpius souhlasil, společně došli po schodech až do pátého patra, Albus koupil dvě čokolády a donesl je ke stolečku, který pro ně zabral Scorpius.

Oba se napili a šťastně se na sebe usmáli.

„Už jsi mluvil s vašima o...o nás...o tom, jak to máš?" zeptal se nejistě Scorpius.

„Tak trochu. Tátovi jsem řekl, že jsem gay už vloni v létě, bylo to dost v afektu během jedné naší hádky...Takže to asi budu muset udělat znovu a pořádně. Ale podle toho, jak se ostatní chovají, to řekl, nebo alespoň naznačil, mámě i Jamesovi a Lily," odpověděl Albus. „Táta se mě o Vánocích ptal, jestli spolu chodíme, ale nevěděl jsem, jak to přesně definovat...Ty jsi svému tátovi něco říkal?"

„Jo, řekl jsem mu, že spolu chodíme. Nemyslím, že to úplně pochopil, ale ujišťoval mě, že je šťastný, pokud jsem já šťastný...A to já jsem!" prohlásil Scorpius a pak se zarazil: „Počkat, proč jsi nevěděl, jestli spolu chodíme?"

„Technicky vzato jsme se zatím nedostali k tomu prvnímu rande..." přemítal Albus.

„Jo, tak. V tom případě prohlašuji pití horké čokolády v nemocniční kantýně za rande," usmál se Scorpius a pokračoval trochu obřadným tónem: „Takže, Albusi, budeš můj přítel?"

„Napořád," deklaroval Albus a za ruku přitáhl Scorpiuse přes stolek blíže k sobě.

Políbili se a od stolku odešli ruku v ruce.