SCORBUS a prokleté dítě

7. KAPITOLA

Školní rok tradičně zahájila ředitelka McGonagallová: „Vítám nové studenty i známé tváře. Věřím, že jste všichni pozorně poslouchali píseň Moudrého klobouku a s napětím sledovali ceremoniál rozzařování. Než se však pustíme do hostiny, ráda bych vám představila novou učitelku obrany proti černé magii – profesorku Rowleovou."

Nová profesorka se postavila a kývla hlavou na pozdrav. Všechny zaujala nejen svým mládím, nemohlo jí být více než dvaadvacet let, ale také excentrickou barvou vlasů – byly stříbrné s modrými konečky.

Studenti i učitelé začali tleskat, Albus se Scorpiusem, kteří do té doby nedávali moc pozor, se nyní také otočili k učitelskému stolu, aby si novou profesorku prohlédli.

Scorpius zůstal zcela v šoku s pusou dokořán.

Albus nadšeně tleskal a drknul do Scorpiuse loktem: „Co ti je? Vypadáš, jak kdybys viděl stádo testrálů."

Scorpius naprázdno polkl, ruce ustrnuté uprostřed pohybu: „To je ta profesorka z mého snu."

„Ale to přece není možné, jak můžeš vidět ve snu někoho, koho neznáš?" uvažoval nahlas Albus.

„To nevím, ale plánuju to zjistit..."

Albus mu skočil otráveně do řeči: „Jestli řekneš v knihovně, tak začnu uvažovat o tom, proč jsme my dva vlastně kamarádi."

„...v knihovně," dodal Scorpius a v očích mu zahořely ohníčky vzrušení.

První hodina obrany proti černé magii je čekala hned druhý den ráno.

„Dobré ráno, třído," pozdravila profesorka Rowleová. „Vytáhněte si, prosím, hůlky, ukliďte učebnice a postavte se podél oken," třída zabzučela rozčilením, jedině Scorpius se tvářil maličko zklamaně, když dával svou učebnici zpátky do tašky. Profesorka Rowleová poté několika ráznými tahy hůlkou nechala zmizet všechny stoly a židle, ve třídě to obdivně zašumělo. „Domnívám se, že jako žáci čtvrtého ročníku, jste již natolik pokročilí ve studiu obrany černé magie, že nemá smysl se zabývat teoretickými znalostmi. Místo toho si dnes uděláme praktické cvičení, během kterého si zopakujeme útočná a obranná kouzla. Rozdělte se, prosím, do dvojic. Ve dvojicích se budete střídat v obraně a v útoku. Já budu mezi vámi procházet, abych si udělala představu, nakolik jste v umění souboje zběhlí. Můžeme začít."

Profesorka Rowleová dvakrát tleskla a všichni vytvořili páry, Scorpius si stoupl naproti Albusovi, oba hůlky v pohotovostní poloze, jeden druhému se vpíjeli do očí. Ani jeden z nich však nezaútočil.

„Scorpiusi, myslím, že pointou úkolu je útok-obrana, útok-obrana. Z toho jasně vyplývá, že jeden z nás dvou musí zaútočit."

„Jo jasně, promiň...Takže, začneš ty?"

„Víš, že mně moc kouzla nejdou, raději začni ty."

„Ale já ti nechci ublížit."

„Takže automaticky předpokládáš, že tvůj polo-motácký kamarád nemá šanci útok odrazit, jo? Tak to dík."

„Ne, já to tak nemyslel...Dobře, tak já začnu...Everte Statim!"

Albus se snažil zareagovat a vyslat proti Scorpiusovi obranné kouzlo, ale nepovedlo se. Dostal přímý zásah do hrudníku a síla kouzla ho odhodila na zadní stěnu učebny.

Scorpius se hned chtěl rozběhnout k Albusovi a zjistit, zda je v pořádku, zarazila ho však profesorka Rowleová, která šla Albusovi pomoct zvednout se na nohy: „Nevadí, pane Pottere. Příště nechám učebnu vypolstrovat," omluvně se usmála, „nemyslím kvůli vám. Mám tušení, že to, co teď děláme, není tak úplně v souladu se školními předpisy," a mrkla na Albuse.

Scorpius se na ně díval z druhé strany učebny a vůbec se mu nelíbilo, jak si tam špitají. Měl z profesorky Rowleové špatný pocit už od zahajovací večeře a když teď koketně mrkala na Albuse a svou rukou vedla jeho ruku při nácviku kouzla, každou vteřinou jeho odpor vůči ní rostl.

„Myslím, že byste měl vyzkoušet odzbrojovací kouzlo Expelliarmus, pane Pottere. Není to klasické obranné zaklínadlo, můžete jej vyslat okamžitě na začátku souboje. To vám dá časovou výhodu. Zkuste si to párkrát nanečisto," pobídla Albuse profesorka Rowleová.

„Expelliarmus..." zkusil nejistě Albus, ale nic se nestalo.

„Nebylo to špatné, formuli provádíte korektně, ale musíte tomu sám věřit. Kouzlo musí vycházet z vašeho nitra, musíte ho cítit – tady uvnitř," a položila Albusovi ruku na srdce.

Albus se napřáhl znovu: „Expelliarmus!" Kouzlo přeletělo celou místnost a vyrazilo Scorpiusovi hůlku z ruky tak silně, až zavrávoral. Všichni spolužáci se na Albuse otočili, v tvářích se jim zračil údiv.

„Ano, máte to v sobě, pane Pottere. Síla a mazanost, pravý Zmijozel," souhlasně pokývala hlavou a dodala: „Tak to je pro dnešek vše třído. Děkuji za výbornou práci, můžete odcházet."

Když vyšli na chodbu, všichni se mezi sebou nadšeně bavili a hodnotili hodinu i samotnou profesorku samými superlativy.

„Je skvělá, viď, Scorpiusi. Ještě nikdy se mi při hodině tak mocné kouzlo nepovedlo!" rozjařil se Albus.

Scorpius na to jen zamručel a přemýšlel, jak zvláštní to je shoda okolností, že žena, o které se mu již měsíce zdá noční můra, nastoupí jako učitelka obrany proti černé magii.