SCORBUS a prokleté dítě

17. KAPITOLA

Ani ne hodinu před tím vstoupili do rodinného sídla Malfoyů Albus se Scorpiusem, volali, ale nikdo jim nepřišel naproti.

„Pojď, ukážu ti nejdřív ten obraz," Scorpius vzal Albuse za ruku a vedl ho dolů do sklepení.

Chodba se na mnoha místech větvila, byla čím dál tmavší a špinavější. Nakonec odbočili do jedné obzvlášť úzké a klikaté chodbičky, která nebyla osvětlená loučemi. Scorpius vytáhl hůlku a posvítil jim na cestu, když už museli být stovky metrů pod hlavní budovou, světlo z hůlky ozářilo velký a velice zaprášený obraz, na němž byl vyobrazen irský fénix. Fénix zamžoural do světla a netrpělivě si načechral křídla, pak je náhle roztáhl a vyletěl kamsi za rám obrazu.

„To je divné, posledně mě jen sledoval, než znova usnul. Myslíš, že se ještě vrátí?" přemýšlel nahlas Scorpius.

Oba prázdný obraz chvíli pozorovali, až se najednou v jeho rohu objevila malá tečka, která se stále přibližovala. Nakonec se fénix snesl zpátky na bidýlko, za obrazem něco cvaklo, rám se vyklopil a odhalil průchod do skryté místnosti.

Scorpius nakoukl do místnosti a osvítil ji světlem z hůlky. Nebyla příliš velká a vypadala, že ji již léta nikdo nepoužíval. Byla v ní obyčejné postel, dětská postýlka a pár křesel otočených směrem k vyhaslému krbu. Všude po stěnách stály police s množstvím obyčejných i velmi obskurních předmětů. Bylo patrné, že několik věcí někdo sebral, mnohaletý prach vykreslil na policích obrysy chybějících artefaktů.

Scorpius s Albusem si se zájmem prohlíželi jídelní servisy, rodinné stříbro i bzučící přístroje, když je náhle vyrušilo hlasité zapraskání, které se ozvalo z krbu. Polekaně sebou trhli, instinktivně se chytili za ruce a mžourali v šeru ke krbu. Náhle z něj vyšlehly zelené plameny a z krbu vystoupila profesorka Rowleová.

„Jak jste se sem..." vykoktal ze sebe Scorpius.

Rowleová přistoupila blíž, pohybem hůlky zapálila pochodně v místnosti: „Nacházíme se v místnosti, ve které jsem se ukrývala jako malá se svojí matkou – Bellatrix Lestrange," na chvíli se odmlčela a pozorovala, jaké má jméno její matky na chlapce účinek. Oba zalapali po dechu a pomalu couvali k východu. „Nevím, jak jste tajný vchod objevili, to už ale není podstatné. Auguron mi podal hlášení a nyní vás mám v hrsti," několikrát zatočil hůlkou, oba chlapce odzbrojila a pronesla zaříkadlo, které je spoutalo neviditelným lanem.

„Kdo jste? Určitě nejste profoserka Rowleová," provokativně se zeptal Albus.

„Vlastně máš pravdu i nemáš. Moje pravé jméno je Delphini. Rowleová bylo příjmení ženy, která se mě pro peníze ujala, když moje matka i můj otec přišli o život v Bitvě o Bradavice. Ale vy jste mě poznali jako bradavickou profesorku. Několik měsíců jsem se snažila získat tvou důvěru, Albusi. A Scorpiusovi jsem během snů ukázala, jaký svět ho čeká, pokud se přidá na naši stranu. Svět, ve kterém je obávaný, obdivovaný a uznávaný. Docela jste mi to ulehčili, že jste za mnou přišli sami. Můj plán se tím hodně urychlil."

„To nebyl sen, ale noční můra. Kdo by chtěl žít v pekle, které jsem viděl?" rozčílil se Scorpius.

„Třeba já – Voldemortova dcera!" zahřměla Delphini a strašidelně se zasmála. Albus i Scorpius na ní vytřeštili oči.

„K čemu nás potřebuješ? Jsme zoufalci, nebudeme ti k ničemu," snažil se Albus vyjednávat.

„Naopak, Albusi. Bez vás můj život postrádá naplnění. Nejsem dcera v pravém slova smyslu, jsem něco mnohem silnějšího. Jsem kletba, kterou Voldemort vytvořil, aby zajistil nesmrtelnost svému poslání. Pokud by kletbu dokončil, má síla by byla nekonečná. Tenkrát stačil už jen malý krůček – lektvar z darované krve otce a matky."

„Tak to ti přeji mnoho štěstí při hledání krve ve dvou, přes dvacet let hnijících, mrtvolách," posměšně si odfrkl Albus.

„Nebuď drzý," zavrčela Deplhini a vyslala proti Albusovi kletbu Cruciatus.

Albus bolestně zakřičel a začal se svíjet v agónii. O několik vteřin později bolest odezněla a on se cítil úplně vyčerpaný. Scorpius se na něj úzkostlivě díval se slzami v očích.

„Jestli mě konečně přestanete přerušovat, řeknu vám, proč potřebuji právě vás dva. Ty Albusi, jsi synem Harryho Pottera. Jeho krev koluje v tobě a také kolovala v těle mého otce – v těle, které si opatřil na hřbitově při Turnaji tří kouzelnických škol. Ty Scorpiusi jsi zase poslední dědic pokrevní linie Blacků, ze které pocházela má matka," oba chlapci oněměli úžasem. „Je to obrovská pocta, darovat svou krev silám temnoty. A buďte si jistí, že až vás o to požádám, vy mi vyhovíte. A dobrovolně, jak si kletba žádá."

Delphini roztáhla ruce za nimiž se jako dva černé stíny vynořila obrovská křídla. Oba chlapce zvedla za kouzelné lano a vznesla se s nimi ke stropu. Strop náhle zprůhlednil a objevila se nad nimi další místnost, do které Delphini vlétla. Podlaha se za nimi opět zavřela.