SCORBUS a prokleté dítě

15. KAPITOLA

Zbytek vánočních svátků se Albus snažil vlastní rodině vyhýbat. Ginny trvala na jeho účasti při každém rodinném jídle. Pokaždé si jej prohlížela se zájmem a pochopením, zdálo se, že doufá, že se jí Albus svěří bez zbytečného naléhání. Harry se už nesnažil dostat z Albuse jasné přiznání, místo toho udržoval konverzaci na banální úrovni. Albus si všimnul změny v Jamesově chování, výjimečně byl tichý, smál se tátovým trapným vtípkům a vůbec si z Albuse neutahoval. Když Albus občas vzhlédl od svého talíře, viděl, jak ho James zvídavě pozoruje. Albus měl pocit, že rozhodně proběhla nějaká rodinná debata za jeho zády a bylo mu z toho těžko u srdce.

Proto přivítal den, kdy se vraceli po prázdninách zpátky do Bradavic. Kromě obrovské úlevy, že opustí divné ovzduší, které panovalo u nich doma, se neskutečně těšil na Scorpiuse. Až ho bude držet ve své náruči a bude cítit jeho uklidňující vůni a jeho jemné vlasy ho budou šimrat na obličeji...Čím více přemýšlel během prázdnin o Scorpiusovi, tím více si uvědomoval, že jeho city k němu jsou rozhodně romantické povahy. Doufal, že Scorpius to cítí stejně.

Beze slova došel se svou rodinou na nástupiště 9 ¾. Scorpiuse ani Draca nikde neviděl, rychle se rozloučil a nastoupil do vlaku.

Prošel uličkou až konečně našel Scorpiuse v jejich obvyklém kupé.

„Všude tě hledám..."

„Tak už jsi mě našel. Tadá! Nijak zvlášť jsem se neschovával. Víš přece, že rád...nastupuji brzy. Lidi pak na mě tolik nezírají. Nekřičí „Voldemortův syn". Pořád je to baví..."

„Musím ti něco říct a měl by to slyšet i Draco. Musíme vystoupit z vlaku."

Jen co to Albus dořekl, lokomotiva zahoukala a vlak začal vyjíždět ze stanice.

„Pozdě. Už jedeme. Ahoj Bradavice!" zamával Scorpius.

„V tom případě budeme muset vyskočit z jedoucího vlaku," prohlásil Albus, vzal Scorpiuse za ruku a táhl ho uličkou na konec vagónů.

Cestu jim zastoupila čarodějka s vozíkem: „Dáte si něco, miláčkové?"

Albus a Scorpius se kolem ní prosmýkli a běželi dál. Na konci posledního vagónu otevřeli dveře a po žebříku vyšplhali na střechu vlaku.

„Můj táta chce u vás udělat domovní prohlídku. Je přesvědčený o tom, že tvůj táta má něco společného s případem Auguron," křičel Albus z plných plic, aby přehlušil skučící vítr.

„Tak to není dobré, Albusi, protože já jsem ti chtěl vyprávět o podezřelém obraze, který jsem našel doma ve sklepení. Je na něm irský fénix..."

„Musíme se dostat k vám domů a varovat Draca."

„Cože? Kamže? Hele, poprvé v životě jsem rebel a jsem z toho úplně stejně vedle jako ty. Jupí, střecha vlaku, je to prča, ale teď – sakra..." Scorpius lehce zavrávoral, Albus ho včas přidržel a ohlédl se na místo, kam Scorpius ukazoval.

„Dáte si něco, miláčkové? Dýňový bochánek?" nabídla jim čarodějka dobroty na střeše jedoucího vlaku.

Albus se Scorpiusem se na sebe zmateně podívali a utíkali z jejího dosahu.

„Nikdy jsem nikoho nenechala vystoupit z vlaku před konečnou. A pokoušel se o to leckdo – Sirius Black a ti jeho kamarádíčci, Fred a George Weasleyovi. Nikomu se to nepovedlo. Protože tenhle vlak nemá rád, když z něj někdo vystupuje..." natáhla k nim čarodějka ruce, z jejich konců začaly růst nehty dlouhé a ostré jako bodce.

„Scorpiusi, teď!" vykřikl Albus a seskočil z vlaku. Těsně před dopadem vyslal pod sebe polštářové kouzlo: „Molliare!"

„Vypadáte sice, že by s vámi mohla být švanda, ale já se radši odporoučím za kamarádem," zakřičel Scorpius při seskoku za čarodějkou a taktéž použil polštářové kouzlo pro zmírnění dopadu.

„Tak a co dál Albusi?" zeptal se po přistání Scorpius.

„Zavoláme si záchranný autobus a necháme se odvézt do vašeho sídla," řekl Albus, mávl hůlkou před sebe a v mžiku před nimi zastavil třípatrový autobus nachové barvy.