SCORBUS a prokleté dítě

6. KAPITOLA

Scorpius míří prázdnou bradavickou chodbou do zmijozelské koleje. Na sobě má sportovní hábit zmijozelského famfrpálového mužstva. Vstoupí do společenské místnosti, která je plná lidí, všichni se k němu seběhnou. Plácají ho po zádech a hlasitě mu k čemusi gratulují. Srdce mu zaplňuje neznámý pocit hrdosti a spokojenosti.

„To je náš Král škorpionů! Jak jsi chytil tu zlatonku, to bylo parádní," vypískne jedna z dívek v hloučku kolem Scorpiuse.

Něco je jinak, něco je špatně, pomalu si uvědomí Scorpius. Zmateně se rozhlíží kolem, očima hledá Albuse, ale nikde ho nevidí.

„Neviděla jsi Albuse?" zeptá se dívky, která mu gratuluje k chycení zlatonky.

„Koho? Albuse? Toho neznám," odpoví dívka.

Scorpius vyběhne ze společenské místnosti a po chodbách hledá Albuse. Otáčejí se za ním spolužáci ze Zmijozelu a skandují: „Král škorpionů! Král škorpionů!" Studenti z ostatních kolejí klopí zrak a klidí se mu z cesty, když běží kolem nich.

Náhle se otevřou dveře jednoho z kabinetů a na chodbu vykoukne velice mladá profesorka, jejíž obličej rámují stříbřité vlasy s modrými konečky. „Pane Molfoyi, na slovíčko," zavolá na Scorpiuse.

Scorpius sebou trhne, pravděpodobně je už po večerce, určitě dostane školní trest, pomyslí si.

Profesorka ho s úsměvem vyzve, aby se posadil.

„Jste velmi nadaný student. Nejlepší ve svém ročníku, oblíbený mezi spolužáky. Učitelský sbor si vás cení. A já obzvlášť. Dnes jste opravdu zaválel na famfrpálovém hřišti. Proto pominu, že se po večerce touláte po hradu. Je vše v pořádku?"

„Nemohu najít svého kamaráda – Albuse Pottera."

„Nikdo s takovým jménem do Bradavic nechodí," odpoví profesorka.

Vše kolem se zčerná a celý svět se začne otřásat.

„Scorpiusi, Scorpiusi," zaslechl odněkud z dálky povědomý hlas.

Scorpius procitnul a zjistil, že na něj pronikavě hledí pár krásných mandlových očí zelené barvy. Zaostřil svůj rozespalý pohled a začal rozeznávat husté kadeře černých vlasů a roztomilé drobné pihy kolem známého nosu. Byl s Albusem ve vlaku na cestě do Bradavic.

„Něco se ti zdálo. Usnul jsi hned, jak jsme vyjeli a pak jsi sebou začal škubat...Musel jsem s tebou zatřást. Noční můra?"

„Pořád ta samá, která se mi zdá celé léto. Mám z toho divný pocit – v tom snu je mi vždycky skvěle, cítím se uznávaný a sebevědomý. Pak si ale uvědomím, že tam nejsi. Ten můj snový život bez tebe se mi vůbec nelíbí."

Albus překvapeně vzhlédnul a s úsměvem nabídnul Scorpiusovi šumivé bzučivky. Každý si nacpal jednu do pusy a s myšlenkou jeden na druhého se zadívali na krajinu ubíhající za okýnkem vlaku.