SCORBUS a prokleté dítě

14. KAPITOLA

Vánoce u Potterů byly na Albusův vkus vždycky příliš hlučné a plné lidí. V domě se střídala jedna návštěva za druhou, Štědrý večer pak trávili všichni společně v Doupěti u babičky a dědy. Jedinou oblíbenou chvílí bylo pro Albuse ráno po Štědrém dni, kdy se sešli ještě rozespalí doma u vánočního stromku a rozbalili si dárky. Albus dostal od Scorpiuse kouzelný zámek na kufr ve tvaru malého hada, který se otevřel jedině pod dotykem jeho hůlky. Jako vždy se ukázalo, že mají Malfoyové vytříbený vkus. James si neodpustil posměšné prohlášení, že Albus dostal moc pěkný šperk od svého přítele a jestli bude příště na řadě prstem. Ginny vypálila po Jamesovi takový pohled, že okamžitě sklapnul a Harry ho ještě vyplísnil slovně. Nechtěl téma Albuse a Scorpiuse otevírat hned po ránu, ale věděl, že brzo se bude muset k jejich poslednímu rozhovoru vrátit.

Albus poslal Scorpiusovi očarovaný hudební přehrávač, na který uložil play-list svých oblíbených písní, které mu připomínaly Scorpiuse. S dárkem mu pomohl dědeček Weasley, ale musel slíbit, že se Harry a Hermiona nic nedozvědí, protože začarovat mudlovské předměty bylo nezákonné.

První příležitost, kdy si mohl Harry s Albusem promluvit, se naskytla ještě téhož večera. Na návštěvu přijela Hermiona a Ron s dětmi. Když se Rose a Hugo uložili k spánku v pokoji pro hosty, Ginny s Ronem se hlasitě dohadovali v kuchyni o novém chytači Kudleyských kanonýrů za nezúčastněného pozorování ze strany Hermiony, Harry se omluvil a vytratil se za Albusem do jeho ložnice.

Vešel do jeho pokoje, Albus seděl u stolu a psal dopis – pravděpodobně Scorpiusovi, jako poděkování za krásný dárek.

„Tak jak se má Scorpius, hodně si píšete, viď?" zkusil Harry načít téma ze široka.

Albus se na něj znechuceně obrátil: „Od kdy tebe zajímá, jak se má někdo z Malfoyů?"

„Vím, že jste si blízcí, Albusi a vzhledem k tomu, co jsi mi řekl v létě se tě chci zeptat...Ty se Scorpiusem chodíš?" snažil se Harry o neutrální tón.

Albus znovu vzhlédl od pergamenu. Očima probodával Harryho a na tváři mu vyrašily rudé skvrny z rozhořčení. Nevěděl, co říct. Nechtěl zapírat, ale nemohl říct, že se Scorpiusem chodí, protože tak daleko se ještě nedostali.

„Kdyby jo, měl bys snad něco proti?" vypálil Albus s přehnanou agresí.

„Nechci se hádat, Albusi, chci jen, abys byl šťastný..."

„Nejšťastnější budu, když vypadneš!" zařval Albus na Harryho a slzy se mu nahrnuly do očí.

Harry se ho snažil obejmout, ale Albus se mu vytrhl z rukou a vyběhl z místnosti ven. Seběhl po schodech dolů a práskl za sebou dveřmi.

Harry sešel dolů a vešel do kuchyně, Ginny, Ron i Hermiona se na něj otočili s otázkou na rtech.

„Promiň, Ginny, asi jsem to ještě zhoršil," omlouval se Harry a sedl si vedle Ginny. Ta ho chytila za ruku a povzbudivě mu ji stiskla.

„Neměla bys jít za ním, Ginny?" zeptala se starostlivě Hermiona.

„Nechám ho chvíli vyvztekat, obvykle si zaleze do kůlny a když je mu zima, vrátí se," ubezpečila všechny Ginny.

Albus oběhl dům a vběhl na zahradu, kde se schoval do kůlny a třásl se vzteky. Nechápal, proč nedokázal otci říct, že se Scorpiusem chodí, nebo alespoň to, že ho pozval na rande. Asi se příliš obával jeho reakce. Už tak byl pro rodinu obrovským zklamáním – jediný Zmijozel, naprosto bez talentu na famfrpál, nejhorší ve všech předmětech (kromě obrany proti černé magii) a k tomu všemu ještě gay? Dost hrozné bylo, že jeho nejlepší kamarád byl Scorpius Malfoy – jehož otce celá jeho rodina nenáviděla. Ale představit jim Scorpiuse jako svého přítele? Věřil, že to by neskousla ani jeho máma, s kterou do té doby jako s jedinou vycházel.

Temné scénáře se mu honily hlavou, když si uvědomil, že více než vztekem se klepe zimou. Bylo už po půlnoci, když se zadním vchodem proplížil zpátky do domu a snažil se nepozorovaně projít kolem kuchyně, ve které světlo osvětlovalo dvě postavy, které mezi sebou vzrušeně diskutovaly.

„Hermiono, nemůžeš ignorovat mou žádost o domovní prohlídku Malfoyova sídla jen proto, že se s Dracem scházíte!" šeptal velmi důrazně Harry.

„Jak víš, že se..." zajíkla se Hermiona.

„Viděl jsem ho několikrát, jak se plíží po večerech do tvé kanceláře a předává ti podezřelé balíčky."

„Ale Harry, jsi úplně paranoidní. Když už to musíš vědět, Draco sponzoroval mou kampaň a podporuje všemi prostředky vyšetřování případu Auguron. Nechtěla jsem ti to říkat, vím, že ho nemáš v oblibě."

„O to je to horší, nikdy ses nepozastavila nad tím, proč se angažuje? Určitě má postranní úmysly. Bylo by to pro něj náramně výhodné – předstírat spolupráci a mezitím nás zásobovat falešnými důkazy. Vím, že něco skrývá a dokážu to."

„Harry, prosím, nech to být..." úpěnlivě žádala Hermiona. Harry už ji ale neposlouchal a otočil se k odchodu.

Albus se zatajeným dechem proběhl chodbou a běžel po schodech do svého pokoje.

Zastavil se nad rozepsaným dopisem pro Scorpiuse. Přemýšlel, zda mu má napsat o tom, co právě vyslechl. Ale co kdyby si jeho dopis Harry přečetl, dalo by se to klasifikovat jako maření vyšetřování? Nakonec se rozhodl, že Scorpiusovi a Dracovi vše poví až na nádraží po vánočních prázdninách. Beztak Hermiona souhlas k prohlídce nepodepsala a její kancelář bude ještě několik další dní zavřená.