SCORBUS a prokleté dítě

4. KAPITOLA

Ani ne týden po začátku třetího ročníku se konal pohřeb Scorpiusovy maminky Astorie. V den pohřbu si Scorpiuse a Albuse zavolala do své kanceláře ředitelka McGonagallová. Draco již čekal na oba chlapce před krbem, který byl dočasně zapojen do letaxové sítě, v ruce držel dva černé společenské hábity.

Scorpius svého otce pevně objal, Draco se snažil vyloudit povzbudivý úsměv, ale bylo na něm vidět, že má za sebou spoustu bezesných nocí. Albus byl strašně nervózní, chtěl na pohřbu být pro kamaráda, ale nevěděl, co se od něj přesně očekává. Oba chlapci vypadali v elegantních smutečních hábitech velmi dospěle, Albus si všiml, že Scorpius se snaží působit silně, s hlavou hrdě vztyčenou mu to velice slušelo. Ale pohled měl úplně prázdný. Draco vzal oba kolem ramen – každého z jedné strany, společně vykročili do ohniště a nechali se přenést se.

Na pohřbu seděl Albus vedle Scorpiuse, který statečně přečkal proslovy bez jediné slzy. Když pokládali věnce na rakev, začala se mu třást brada od potlačovaného pláče. Albus mu stisknul ruku a Scorpiusovi se po tvářích spustily provazy slz. Albus ho vzal kolem ramen, aby se přestal klepat a odvedl ho zpátky na místo.

Recepce se konala v sídle Malfoyových, Albus se od Scorpiuse nehnul na krok a snažil se ho utišit. Na recepci přišel také Teddy Lupin, Harryho kmotřenec a bratranec Draca z druhého kolene. Výjimečně si ponechal svou přirozenou barvu vlasů, nechtěl pro něj typickou, tyrkysově modrou, působit rozruch.

Večer Draco vyprovodil Scorpiuse a Albuse zpátky do Bradavic, rozloučil se synem a poděkoval Albusovi: „Děkuji moc, Albusi, jsi skvělý přítel. To je na přátelství zvláštní, že? Nevíš, co ten druhý potřebuje, ale dáš mu přesně to, co potřebuje. Vy dva k sobě patříte." Stiskl Albusovi pevně ruku. Na Albuse udělal Draco velký dojem. Působil klidně a vyrovnaně, ale přesto nebyl chladný.

„Pokusím se Scorpiuse rozptýlit, pane," odpověděl Albus.

„Můžeš mi říkat Draco. A budu moc rád, pokud se u nás stavíš o prázdninách."

„Dobře, děkuji moc za pozvání...Draco," dodal trochu nesměle Albus.

Když Draco zmizel v zelených plamenech, vypravili se chlapci na svou kolej.

„Chtěl bys zítra něco podniknout, Scorpiusi?" zeptal se Albus.

„Jo, asi by bylo fajn jít na čerstvý vzduch. Mohli bychom na famfrpálové hřiště, podívat se na trénink."

„Famfrpál přece nenávidíme, navíc zítra trénuje Nebelvír."

„Mě to nevadí, Rose je v jejich týmu. Je moc dobrá."

Albus se zatvářil trochu znechuceně.

„Je to tvoje sestřenka, Albusi, měl bys ji podpořit na prvním tréninku."

„Ok, když ti to udělá radost."

Nakonec musel Albus přiznat, že sledovat trénink famfrpálu, nebylo tak špatné. Slunce ho příjemně hřálo do zátylku a Scorpius se konečně usmíval, když mával z tribuny na Rose. Ačkoliv by Albus dal cokoliv za Scorpiusův úsměv, když se zubil na Rose, sevřel se mu žaludek. Rose taky nevypadala dvakrát nadšeně.

Po tréninku se vypravili do knihovny, Scorpius trval na tom, že se chce učit. Obklopený knihami se cítil bezpečně a mohl na chvíli zapomenout na okolní svět.

„Jak rozptýlit Scorpiuse od složitých emocionálních problémů? Vezměte ho do knihovny!" povzdychl si Albus a téměř okamžitě se začal nudit. Šlehal hůlkou a snažil se o jednoduché světelné kouzlo pomocí formule lumos. Při lepších pokusech hůlka zaprskala, ale ani jednou se mu nepodařilo vykouzlit požadovanou záři z jejího konce. Scorpius chvíli Albuse zamračeně pozoroval, pak vstal, postavil se za něj a zašeptal: „Moc tou hůlkou mácháš, chce to jen drobné švihnutí. Ukaž, pomůžu ti." Albus cítil, jak se mu do tváří hrne krev, Scorpiusovy rty se téměř dotýkaly jeho ucha.

Scorpius se naklonil nad Albuse, obtočil své dlouhé štíhlé prsty kolem jeho ruky a vedl pohyb hůlkou.

„Lumos," přikázal hůlce potichu Albus.

Z hůlky vyšlehl proud světla a zformoval na její špičce modrou aureolu.

Albus se v údivu otočil na Scorpiuse, který mu měkkým hlasem řekl: „Musíš si víc věřit, máš to v sobě," a odešel zpátky na své místo za stohem knih.