SCORBUS a prokleté dítě

12. KAPITOLA

Byla už skoro půlnoc a Hermiona seděla ve své nové ministerské kanceláři na Ministerstvu kouzel, když někdo zaklepal na dveře. Pozvala návštěvníka dovnitř. Ve dveřích stál Draco Malfoy, jeho obvykle dokonale upravený vzhled byl dnes znatelně pošramocený. Dlouhé bílé vlasy měl rozcuchané, v lahvově zeleném obleku se opíral o zárubeň dveří a přidržoval si levou ruku pod ramenem, v očích měl lehce nepřítomný výraz.

Hermiona k němu přiskočila a pomohla mu do křesla. Z ruky mu vytékal pramínek krve. Hermiona mu rychle sundala sako a košili. Rána nebyla hluboká, ale šířila se z ní černá mozaika drobných linek po Dracově ruce.

Hermiona rychle běžela do své příruční bystrozorské lékárničky, popadla několik lahviček a po pár kapkách nakapala Dracovi na zranění. Černá mozaika začala ustupovat, až se rána zacelila. Draco se s úlevou nadechl a otevřel oči.

„Dneska to bylo těsné, ale podařilo se mi získat další. Je v mé kapse," pokynul Draco směrem ke svým svrškům. Hermiona vytáhla z Dracovy kapsy malou černou krabičku, uvnitř byly docela obyčejné hodinky. Nechala je vznášet mezi nimi, aby si je důkladně prohlédli.

„Děkuji moc, Draco. Je to určitě další z prokletých předmětů, které se v posledním roce šíří mezi kouzelníky z mudlovských rodin. Pochází ze stejného zdroje, vzadu je opět vyražený znak Augurona," ukazovala Hermiona detail na hodinkách. „Poznal jsi tu osobu, která měla předmět u sebe?"

Draco zavrtěl hlavou: „Měl kápi staženou do obličeje. Vše se odehrálo strašně rychle, když mi krabici s hodinkami předal, chtěl jsem ho odzbrojit a zavolat tě, ale byl rychlejší a zasáhl mě kletbou. Měl jsem štěstí, že jsem zvládnul utéct sem dřív, než se kletba zasáhla srdce..."

Hermiona na něj pohlédla s obavami. Draco seděl zborcený v křesle, vypadal velmi unaveně. Na levé ruce pod ramenem zářila čerstvá jizva a na předloktí stejné ruky zahlédla Hermiona vybledlé Znamení zla. Draco zpozoroval, kam se její pohled stočil, nervózně si poposedl a natáhl se pro košili.

Hermiona mu pomohla se obléct, pak vytáhla ze zásuvky dvě skleničky, nalila do nich whisku a podala jednu Dracovi. Poděkoval jí drobným úsměvem.

„Moc mě to mrzí, Draco, vím, že to není tvoje práce a jsi ohromně statečný. Bez tvé pomoci, by se nám nepodařilo zadržet tak velké množství předmětů s pečetí Augurona... Harry zjistil, že většina předmětů pochází ze sbírky rodiny Blacků...Podal žádost na domovní prohlídku vašeho panství ve Wiltshiru, je přesvědčen, že prokleté předměty pochází z tvého sídla, Draco, protože jsi poslední dědic," omluvně vysvětlovala Hermiona.

„Hermiono, oba víme, že je to nesmysl. Nic u mě nenajdou. Odbor bystrozorů uspořádá obrovský zátah na jednu z nejstarších a nejváženějších rodin bez jediného výsledku. Na tom si Denní věštec smlsne a tvému postu ministrině to vůbec nepomůže," apeloval Draco na Hermionu. „Nastavuju vlastní krk, abych vám s případem pomohl. Nechci už žádnou další válku za čistou krev. Podporuji tvou politiku, rád bych, aby můj syn vyrůstal v méně uzavřeném prostředí...protože být Malfoy znamená být výjimečně osamělý. Vždycky budu podezřelý. Minulosti neuteču, ale chci odčinit hříchy mladí," dodal melancholicky a napil ze sklenky.

Hermiona vzala Dracovu ruku do svých dlaní a pevně ji stiskla. Jejich pohledy se setkaly, Dracovy oči byly plné bolesti a Hermionin pohled zračil něhu. Hermiona se k němu naklonila. Draco odložil svou skleničku a přitáhl Hermionu k sobě. Chvíli na sebe jen hleděli, Draco hledal v jejích očích souhlas, souhlas k tomu, k čemu nevyhnutelně dojde. Přiblížil své rty k jejím, až se mezera mezi nimi zacelila. Náhlá blízkost toho druhého byla pro ně překvapující. Odpoutali své rty a chvíli vyčkávali, vznášela se mezi nimi otázka, zda se zachovají správně a skončí to teď a tady, nebo se nechají pohltit chtíčem. Oba však již měli dost osamělosti a toužili po spalujících dotecích a polibcích.

Hermiona zajela rukou pod Dracovu košili a odhrnula mu ji z ramen, pak mu zašeptala do ucha: „Draco, prosím..." Draco neváhal a chopil se iniciativy. Posadil si Hermionu obkročmo do svého klína a líbal ji na krku a klíčních kostech. Oba se vzájemně vysvlékly. Každý nově odhalený kousek kůže bylo potřeba pokrýt polibky jako ochrannou vrstvou.

Draco vložil své ruce pod Hermionin zadek a mírně ji nazdvihl. Ona se ho chytila za krkem. Draco se postavil s Hermionou přimknutou k hrudi a poponesl ji ke stolu, na který ji posadil. Hermiona se rozpletla ze sevření a zapřela se o desku stolu. Jejich těla se spojila v jedno.

Ani jeden z nich nemyslel na důsledky, nechali svá těla podlehnout kouzlu okamžiku. Projel jimi pocit dokonalého štěstí a uspokojení.