SCORBUS a prokleté dítě

13. KAPITOLA

Několik posledních dní do vánočních prázdnin uběhlo mrknutím oka. Z každé hodiny si nyní odnášeli snad dva domácí úkoly, Albus měl podezření, že tolik práce nemůže za celé prázdniny stihnout. Minimálně bez Scorpiusovi pomoci rozhodně ne.

Rose se podařilo vrátit neviditelný plášť Jamesovi bez povšimnutí, kvůli úkolům ale žádný další pokrok v pátrání neudělali.

Když nasedli do spěšného vlaku z Bradavic, byli všichni tři úplně vyčerpaní. Chvilku diskutovali, kde by mohli sehnat více informací o Auguronech. Scorpius měl doma přístup k rozsáhlé knihovně, která obsahovala i knihy o černé magii. Draco nevěřil, že nějaká kniha může být nebezpečné, nebezpečné je pouze její užití v rukách zlých čarodějů. Proto Scorpius navrhl, že bude o prázdninách pátrat na vlastní pěst. Rose slíbila, že se pokusí získat informace od Hermiony, která nyní vedla celé Ministerstvo kouzel. V polovině jízdy vlakem se Rose omluvila, že půjde najít svého bratra Huga.

„Myslím, že bych měl pozvat Rose na rande," prohodil Scorpius, když Rose odešla.

„Rose?" zaúpěl Albus. „Co na ní vidíš?"

„Je chytrá a zajímavá. Přijde mi jako typ člověka, s kterým bych si měl co říct."

„A to je všechno?" nechápavě se zeptal Albus. „Ty bys teda šel na rande s kýmkoliv, s kým budeš mít společnou řeč?"

„A proč ne? To je přece podstatou prvního rande, ne? Podle oxfordského slovníku je rande, pocházející z francouzského slova rendez-vous, schůzka dvou lidí, kteří se chtějí seznámit a případně navázat trvalejší vztah," zacitoval Scorpius.

„Tvoje logika je zarážející," usmál se Albus.

„Nevím, co je na ní zvláštního. Když mě ten člověk bude zajímat, jsem otevřený všem možnostem."

Albusovi bylo jasné, že tohle je pravděpodobně jeho poslední šance. Pokud rande s Rose nedopadne katastrofou, budou následovat další schůzky a Scorpius pro něj bude už úplně nedostupný.

„Scorpiusi, kdybych tě pozval na rande já, šel bys?" sebral Albus odvahu k otázce.

„To je pozvání nebo se stále bavíme v hypotetické rovině," chtěl vědět Scorpius.

„Já nevím...asi pozvání," nesměle přiznal Albus a očima se zavrtal do země.

„Tak já to pozvání rád přijímám."

Albus zvedl hlavu a vytřeštil na Scorpiuse oči. Nemohl uvěřit vlastnímu štěstí.

„Vypadáš překvapeně," smál se Scorpius. „Albusi, ty jsi ten nejzajímavější člověk, kterého znám. Jsi laskavý, odvážný a jako jediný se směješ mým vtipům. Nedokážu si představit nikoho jiného, s kým bych šel na první rande raději."

„Ale nebude to trochu divné...Když jsme nejlepší kamarádi a víme už o sobě prakticky všechno?" nebyl si jistý Albus.

„Myslím, že se najde něco, čím se dokážeme překvapit," řekl suverénně Scorpius a mrknul na Albuse.

Albus cítil, jak ho zavaluje vlna hřejivého pocitu.

Když vystoupili z vlaku, rozloučili se na nástupišti. Albus Scorpiuse nesměle objal.

Scorpiuse náhlý dotek zaskočil: „Tak jo...Měj se. Ehm. Už jsme se někdy objali? A odteď se už budeme objímat?"

Albus se začervenal a nepatrně políbil Scorpiuse na tvář.

„Budeme v kontaktu, viď? A připrav se na nejlepší rande tvého života hned po svátcích," ubezpečil ho Albus, když se od sebe neohrabaně odtáhli.

Scorpius nasadil typický malfoyovský úšklebek: „Šance máš vysoké, zatím jsem totiž na žádném rande nikdy nebyl."

Albus se zasmál a oba se rozešli ke svým rodinám.