Zlá Krev

Kapitola první - Nástupiště 9 a 3/4

O osm let později

,,Pojď sem."řekl Edgar a popadl svou přítelkyni do náruče a dlouze ji políbil.
,,Edgare."zavzdychala Sofie mezi polibky.

,,Musím už jít."zaúpěl muž a odtáhl se. Zvedl se z postele a natáhl si kalhoty. Sofie si ho jen zamyšleně prohlížela.

,,Kde mám do Merlina tu košili!"ulevil si Edgar a prohledával celý Sofiin pokoj. Našel jen Sofiinu sukni a punčochy a svoje ponožky.

,,Myslíš tuhle?"zeptala se laškovně dívka a ukázala na košili, kterou měla na sobě.

,,Dej mi ji."zahrozil Edgar a pomalu se přibližoval k posteli. Sofie nesouhlasně zavrtěla hlavou a Edgarovi se v tu chvíli blýsklo v očích.

,,Ne, tak to si ji buď muset vzít sám."řekl a Sofie se v úleku schovala pod peřinu.

~¤~

,,Tak se tam měj dobře zlatíčko. A piš mi, kolikrát budeš chtít."řekla dojatě Krisiina matka a objal svou dceru.

,,Mami, uškrtíš mne." zasípala dívka.

,,Oh promiň."zasmála se Spencer Priorová.

,,Tak, ahoj, mami. A kdyby se Mellisa vrátila, ať mi napíše, ano?"rozkázala své mamince.

,,Neboj."ujistila ji ona. Kris otevřela dveře od auta a vydala se směrem k přepážce do kouzelnického světa. Svého světa.

~¤~

,,Budeš mi hrozně chybět, zlatíčko."řekl dojatě pan Evans a objal svou milovanou dceru.

,,Ty mně taky, tati."odpověděla mu Lily, která měla slzy na krajíčku. Rozhlédla se po mudlovské části nádraží.

,,A Petunie?"zeptala se s nadějí v hlase. I přes všechny neshody měla svou sestru rada. Přece jenom, byly jedna krev.

Pan Evans se na Lily smutně podíval a zakroutil hlavou na znamení nesouhlasu. Lily se zalily oči slzami. Tvrdě si uvědomovala, že její sestra s ní nechce už nic mít. Dokonce se i odstěhovala z domu ke svému příteli Wernonovi Dursleyimu. Lily pro ni už nic neznamenala.

~¤~

,,Vůbec se mi tam nechce."řekla Teresa a prohrábla si vlasy.

,,To říkáš už třetím rokem."odpověděl ji Mark, který stál před ní a držel ji zrcadlo. ,,Je ta rtěnka nutná?"zeptal se znuděně. Teresa na něj vrhla naštvaný pohled a zase se vrátila k malování rtů. On moc dobře věděl, že pro ni je. Teresa zrovna dokončila poslední tah a zakryla tím malou jizvu na rtu. Malou památku na setkání s otcem. Na setkání s vlastní krví.

,,Zvládneš to tu beze mě?"zeptala se Marka.

,,No dovol!"ohradil se on a na oko se zatvářil uraženě.

,,Musím ti snad připomínat, že ze mě brzy budu bystrozor?"řekl ji.

 ,,Dobře, dobře."bránila se Teresa.
,,Můžeme?"zeptala se ho a on na oplátku přikývl. Chytla ho za ruku a za hlasitého prásknutí oba zmizeli.