Zlá Krev

Kapitola osmnáctá - Miseriae

1. září 1978

Sofie se opřela o kuchyňskou linku. Vyčerpaně si povzdechla a chytila se za bříško, které bylo už obrovské. Napustila do vodu do sklenice a hned ji všechnu vypila. Nasucho polkla. Nesnášela sama sebe. Tenhle dům byl její vlastní očistec. Viděla, jak se na ni všichni sousedé dívají skrz prsty. Neprovdaná těhotná osmnáctiletá dívka, co mohlo být horší? Možná jen to, že to dítě bylo jejího švagra. Otočila se zády k oknu a zrak ji utkvěl na té pohovce.

,,Ty se svojí ženskou už ani nespíš v jednom pokoji. Já se svým přítelem nebyla už čtyři měsíce." Pokračovala a podívala se na něj. On ji ale pozoroval takovým zvláštním výrazem, který u něj ještě neviděla. Najednou se k ní začal naklánět. Těsně před tím, než ji stihl políbit ho ale Sofie zastavila.

,,Zbláznil ses?" Vyděsila se. Amos se trochu odtáhl.

,,Vždyť jsi můj nejlepší kámoš a manžel mojí sestry." Pokračovala.

,,A ty chodíš s mým nejlepším kámošem." Konstatoval on a svěsil hlavu.

Sofie se zamyslela. ,,Srát na ně, mají být s náma." Řekla a podívala se na něj. Ani nestihla zareagovat a už ležela pod Amosem a zahrnovala ho polibky.

Zakroutila hlavou, aby vzpomínku zahnala, ale byla pořád tam. Dnem i nocí. A i kdyby na ní na chvíli nemyslela, její syn ji hned připomněl, co provedla. V tu chvíli sešel ze schodů Amos a zamířil přímo k ní.

,,Jakpak se máme?" Usmál se na ni a Sofii se udělalo špatně.

,,Copak, zajímá tě tvůj syn?" Vypálila na něj. Amos se zarazil a rozhlédl se, jestli je někdo neposlouchá. Surově ji chytil za loket, až dívka vyjekla. ,,Drž klapačku, kdo ví, s kým sis to udělala. Ale na mě to nesvedeš!" Sykl na ní. Sofie se mu vysmekla. ,,Děláš si ze mě legraci? Jak mě můžeš takhle obvinit...byl jsi můj nejlepší přítel! A teď nemáš ani špetku studu a rozumu. Víš co? Myslím, že bych Edith konečně mohla říct, kdo je otec, když to tak dlouho chce vědět." Vypálila na něj. ,,Možná přijdu o sestru, ale alespoň ji zbavím tebe!" Zařvala na něj a rozběhla se ke schodům. Amos ji byl okamžitě v patách a hned ji zaterasil cestu.

,,Pusť mě!" Bušila do něj a z očí se jí začaly valit slzy.

,,Nech toho, ty hysterko!" Okřikl jí znova. Sofie už to nevydržela a uštědřila mu pořádný políček. V tu chvíli se ale ozval čvachtavý zvuk a Sofie se zděšeně podívala dolů. Praskla jí voda. To znamenalo jediné, miminko chtělo na svět. Začala přerývavě dýchat, naštěstí v tu chvíli vykoukli z pokojů Edith a John. Oba rychle seběhli pomoct své sestře. John ji podepřel a nevraživě se podíval na svého švagra. Nepřekvapilo ho, že Sofie začala rodit zrovna, když se bavila s ním. Začal si pomalu dávat dvě a dvě dohromady.

~•~

,,Poslední rok." Konstatovala Walburga Blacková a oprášila neviditelné smítko z Regulusova ramene.

,,Jistě matko, nemůžu se dočkat jeho konce." Odpověděl jí bez emocí. Mluvil ale úplný opak toho, co si myslel. měl poslední rok s Amandou. Doufal, ale moc nevěřil tomu, že jejich vztah přežije i v reálném světe. Rozhlédl se kolem a zahlédl jí kousek od sebe, jak se baví s Nealem Cassidym a jeho malou sestrou Allison. S nimi tam stála i Emily Harveyová. Ta holka, která se už nějaký ten pátek tahala s jeho bratrem. Nechápal, co na ní Sirius viděl, vždyť ani nebyla jeho klasický tip.

Walburga se podívala tím samým směrem jako její syn. ,,Doufám, že se s tou chátrou nebudeš paktovat." Řekla mu a v hlase měla znechucení. Regulus se jí podíval do chladných očí.