Zlá Krev

Kapitola pátá - Pakt

Říjen se pomalu přehoupl přes svou polovinu a to znamenalo jediné. Začala se plánovat každoroční listopadová párty, která byla zároveň oslavou Blackových narozenin a předpokládaným famfrpálovým vítězstvím nebelvírského týmu.

,,Letos to musí být nejlepší ze všech, koneckonců je to poslední party v listopadu v Bradavicích." Řekl nostalgicky Sirius.

,,Budeš to teď říkat každý měsíc?" Zeptal se s úsměvem na rtech James, který zrovna přinášel bednu plnou máslového ležáku. Ta s žuchnutím dopadla na zem.

,,Áá! Nestalo se vám nic, miláčci?" Zděsil se mladý Black a vrhl se k lahvím a okamžitě zkontroloval, jestli není nějaká poškozená.

,,Kluci?" Ozval se Remus do té doby sedící na posteli. ,,Bude to zase jen pro nebelvíry?" Snažil se o ledabylý tón, ale srdce mu bušilo až v krku. To donutilo i Siria se odtrhnout od lihoviny a zaměřil svou pozornost na svého kamaráda.

,,Víš o někom jiném, koho bychom měli pozvat?" Poškádlil ho.

Remus se snažil něco vymyslet. ,,No, já si říkal, jestli, když je to naposledy, jestli bychom to neudělali mezikolejní...? Brumbál pořád říká, že máme udržovat vztahy mezi kolejemi, ne?" Usmál se nejistě.

,,Koneckonců, proč ne. Ale ty kyselý ksichty ze Zmijozelu tu nechci." Souhlasil Sirius a vyměnil si s James všeříkající pohled. V tu chvíli vešel do místnosti Peter s plnou náručí medoviny.

,,Přísahám Merlinovi, že ty schody jsou rok od roku delší. A ty lahve stále těžší. Proč jsem tak slabý? Ten klik jsem loni neudělal pro nic za nic." Vysypal ze sebe, ale to už se všichni zmítali smíchy.

~•~

,,Jill! Jill!?" Zavolal Remus na svou mrzimorskou spolužačku, kterou zahlédl na druhém konci chodby.

,,Ahoj, Remusi." Usmála se na něj trošku nervozně. Pořád měla v paměti, jak od ní před měsícem v knihovně utekl. On myslel na to samé.

,,Jdeš na snídani?" Zeptal se, protože nevěděl, jak zahájit konverzaci.

,,Samozřejmě, připojíš se?" Nabídla mu s tím nejkrásnějším úsměvem, jaký kdy Remus viděl.

,,Moc rád." Chvíli cesty pokračovali mlčky. ,,Jill, myslím, že ti dlužím omluvu. Tehdy v knihovně, jak jsem tak neomaleně odešel. Musíš si myslet, že jsem nějaký náfuka..."

Ona na něj zůstala jen překvapeně hledět. ,,Remusi, pokud si se se mnou nechtěl bavit, stačilo jen říct. Já vím, že jsem trochu zvláštní."

To zas zarazilo jeho. ,,Jill, ty a zvláštní? Jsi ta nejlepší holka, kterou znám. A cítím se strašně, že sis kvůli mně myslela, že jsi zvláštní. Proto se chci za svoje chováni omluvit a jako omluvu ti nabídnout, jestli by jsi o víkendu nechtěla přijít na takovou menší párty?" Zeptal se plný strachu. Ten se ale okamžitě rozplynul, když se na něj Jill zářivě usmála. ,,Půjdu ráda. A teď už pojď, než nám ta snídaně vystydne."

,,Dvanácteráku? Všiml sis, jak je Náměsíčník přitažlivý od chvíle, co se vrátil z letních prázdnin?" Zeptal se Sirius Jamese při cestě na snídani. Ten si vyměnil pohled s Peterem a oba tázavě zvedli obočí. Sirius se zastavil a odkašlal si. ,,Ehm..protože já samosebou ne." Snažil se zachránit situaci.