Zlá Krev

Kapitola sedmnáctá - Neplecha ukončena?

Teresa potichu opustila nebelvírské komnaty a pomalu se vydala na místo, kde se měla sejít s Markem. Po pár desítkách metrů ale zaslechla hlasy. Zastavila se a pro jistotu se schovala za sloup. Nepotřebovala poslední večer v Bradavicích strávit ve sklepení, jako školní trest, kdyby se náhodou ukázalo, že je to školník Filch. Zpoza rohu se naštěstí vynořila Amanda Obrianová a vedla se za ruku se Siriovým bratrem, Regulusem. On jí něco zašeptal do ucha a ona se zvonivě rozhihňala. Teresa protočila oči. Jak on se podobal svému bratrovi! Dvojice se se políbila a rozloučila a každý se vydal jiným směrem. Amanda se blížila k Terese. Všimla si jí a zarazila se. ,,Jak dlouho tady jsi?" Zeptala se překvapeně a nervózně se ohlédla, jestli už je Regulus z dohledu.

,,Neboj, o tvém románku nikomu nic neřeknu." Uklidnila jí. ,,Je to vlastně celkem sranda, jak bratři Blackové letos zkrotli, nemyslíš?" Jak cvičený psi. Zasmála se v duchu.

Amanda se zářivě usmála a celá zčervenala. Po chvíli nesměle přikývla na souhlas.

,,Tak, hodně štěstí příští rok." Dodala ještě a odešla. Už tak měla celkem zpoždění.

,,Tobě taky." Stihla jí ještě odpovědět Amanda a odebrala se do ložnice.

Teresa běžela a její kroky se rozléhaly ztichlou chodbou. I když se snažila běžet tiše, nešlo to. V žílách jí koloval andrenalin. Když se přiblížila k místu setkání, zpomalila a vydýchala se. Nechtěla byt před Markem celá uřícená. Jako by tě tak neviděl už stokrát. Pomyslela si. Od té doby, co se do něj zamilovala si všimla toho, že víc dbá na to, jak vypadá.

Chyběla už jen jedna zatáčka a byla u Marka. V tu chvíli jí ale popadly něčí ruce a zakryly jí ústa. Teresa se už napřahovala, aby toho člověka uhodila loktem do slabin. ,,Ať tě to ani nenapadne." Zašeptal ji do ucha. Ten hlas znala, byl to Mark. S jeho rukou na ústech se na něj podívala a nechápavě zvedla obočí. To jsou ale blbý fory. Napadlo jí hned a protočila oči.

,,Hlavně nekřič, protože...protože nejsme sami." Zašeptal a dal ruce zpátky k tělu. Teresa potlačila chuť ho do těch slabin opravdu praštit. Mark si dal prst před pusu. Dívka opatrně vykoukla zpoza rohu a spatřila to, o čem mluvil. Stál tam Rabastan Lestrange a Augustus Rookwod. Hlavu zase rychle stáhla.

,,Co budeme dělat?" Zešeptala sotva slyšitelně. Spíš to jen naznačila ústy. Mark se zamyslel, chytil ji za ruku a popošel pár metrů dozadu.

,,Ehm, co to děláš?" Zeptala se ho Teresa se zvednutým obočím, když viděla, jak ošahává zeď. Za pár vteřin se stěna odklopila bez toho, aby udělala nějaký zvuk. Oba dva se za ní rychle schovali a zeď se zase přiklopila zpátky.

,,Mám takovou otázečku, jak víš o tyhle super schovce?" Zeptala se ho a zároveň rozsvítila hůlku. ,,Nebo spíš, proč se do ní musíme schovávat? Mohli jsme klidně počkat, až ty dva odejdou, ne? Celou noc by tam určitě nestali." Zamyslela se a Mark se na ní až teď podíval.

,,Protože...nechtěl jsem ti to říkat, Brumbál mi to zakázal. Rookwod a Merlin ví kdo další ví o tom, kdo jsi." Teresa přestala na chvíli dýchat. Zděsila se a podlomila se jí kolena, její přítel ji však stačil včas zachytit. ,,To je snad zlý sen." Vydechla a zajela si rukou do vlasů, když zadkem dopadla na zem.

,,Brumbál nám jistě řekne, co a jak. Pojďme za ním. Tahle chodba tam vede taky, je to už jen kousek." Mark jí oběma rukama zvedl zpátky na nohy a společně vyrazili temnou chodbou.

~•~

Amanda zalezla do pod svou přikrývku. Z tváře ji stále nezmizel ten pitomý zamilovaný úsměv. Její tajné schůzky s Regulusem trvaly už několik měsíců. Tím, že se schovávali, jí to bavilo ještě jednou tolik. Připadala si, jako by prožívala příběh podle Shakespeara. Romea a Julii například, jen doufala, že ne s tak tragickým koncem. Dobře věděla, že ona a Reg patří každý do úplně jiné vrstvy. On mezi kouzelníky s nejčistší krví, ona patřila na opačný konec společnosti. Nechtěla teď ale myslet na možnou budoucnost. Důležité bylo to, co se odehrávalo teď.