Vraceli jsme se ke kolejím a já se zrovna smála něčemu, co Parker řekl, když se za námi někdo odkašlal. Překvapeně jsem se otočila a hleděla do Willových očí. Co tady dělá?
"Přijel jsem se podívat, jestli jsi v pořádku. Všem si nahnala strach, když jsi zmizela z mejdanu."
"Ty jsi tu starost měl taky?" nadzvedla jsem pochybovačně jedno obočí. "Jsem si jistá, že tobě to bylo úplně jedno, kde jsem."
"To není pravda," zakroutil hlavou a jeho pohled sjel na Parkera. "byla moje chyba, že jsem tě tam nechal. Neuvědomil jsem si, že to tam neznáš a že se ti může něco stát. Jsem rád, že jsi v pořádku." vrátil se pohledem ke mě a tvářil se vážně.
"Jsem v pořádku jak vidíš," pokrčila jsem rameny. "Byla jsem s Parkerem na kávě a teď se chystám na pokoj."
"Dobře," přikývl Will. "Mads by mi nikdy neodpustila, kdyby se ti něco stalo."
"Jak říkám- jsem v pořádku." řekla jsem a podívala se na Parkera. "Dnešní večer jsem si vážně užila," usmála jsem se. "uvidíme se zítra ve škole." naposledy jsem se podívala na Willa a vydala se ke dveřím. Vešla jsem dovnitř a prošla kolem vrátnice. Vyšla jsem do čtvrtého poschodí, kde jsem měla pokoj.
"Ello počkej!" Will vyběhl schody dřív než jsem stihla zalézt do pokoje. "Vážně se omlouvám za to jak jsem se choval. Můžeš mi odpustit? Mohli bychom začít od znovu?" navrhl a natáhl ke mě ruku. Nedůvěřivě jsem si ji prohlédla a potom jsem se mu zadívala do očí.
"Proč?" zeptala jsem se. "Máš tady schovanou skrytou kameru?"
"Ne," zakroutil pobaveně hlavou. "jen jsem si uvědomil, že s námi teď budeš trávit hodně času, takže je zbytečné se hádat." vysvětlil.
"Nikdo neřekl, že s vámi budu trávit čas." zamumlala jsem.
"Znám Mads déle než ty," uchechtl se. "nenechá tě jen tak na pokoji. Bude chtít, aby si s námi chodila."
"Dobře," povzdychla jsem si nakonec. "můžeme uzavřít mír." došla jsem k němu a přijala jeho ruku. Ten stisk trval déle než bylo za třeba. Odkašlala jsem si a Will mě pustil. "Půjdu si lehnout."
"Dobře," přikývl s úsměvem. "dobrou noc, Ello." otočil se a vydal se po schodech dolů. Dívala jsem se za ním dokud mi nezmizel z očí. Potom jsem odemkla dveře od pokoje a vklouzla dovnitř. Převlékla jsem se do věcí na spaní a zalezla do postele.
Když jsem ráno vstala, Maddie už ležela ve své posteli. Neměla jsem ani tušení v kolik se vrátila. Potichu jsem vstala a posbírala si věci do sprchy. Měla jsem hodinu a půl do první hodiny, takže jsem nespěchala. Když jsem vylezla z koupelny, Maddie už jen ležele a projížděla si něco na mobilu.
"Ani nevíš jak se mi ulevilo, když Will napsal, že jsi v pořádku," odložila mobil a posadila se. "promiň mi to.. měla jsem tam jet s tebou a nespustit z tebe oči."
"V pořádku," odpověděla jsem a přehodila mokrý ručník přes topení. "byla jsem s Parkerem na kávě, takže jsem si to celkem užila."
"S Parkerem?" zeptala se překvapeně a já přikývla. "Měla by si o něm něco vědět.. on není moc dobrá společnost, Ello."
"Opravdu? To samé mi říkal i o Willovi." uchechtla jsem se a posadila se na postel, abych si mohla rozčesat mokré vlasy. Maddie si povzdychla.
"Ti dva byli do půlky prváku nejlepší kamarádi.. nedali bez sebe ani krok. Jen oni dva ví, co se mezi nimi doopravdy stalo. Ale vím, že to nebylo nic dobrého. Můžeš mi prosím říct, kdyby se mezi vámi něco stalo? A dáš na sebe pozor."
"Dám." přikývla jsem trochu zmateně. Tuhle holku jsem znala jen chvíli, ale už o mě měla strach. Když odešla do sprchy musela jsem přemýšlet nad tím, co se mezi nimi asi stalo. Který z nich byl ten špatný? Nebo jsem se měla držet dál od obou?
"Můžeme vyrazit?" zeptala se Maddie, která vyšla z koupelny už oblečená a upravená.
"Jasně." přikývla jsem a vzala si věci.
