Další den jsem vstávala dřív než Will, protože mu začínalo později vyučování. Opatrně jsem vstala a nenápadně vyklouzla z jeho pokoje. Ve svém pokoji jsem se převlékla do uniformy a učesala se. Sbalila jsem si učebnice a vydala se do školy.
"Ello!" zavolal na mě někdo a já se překvapeně otočila. Parker mě doběhl a usmál se. "Dlouho jsem tě neviděl. Jaký si měla víkend?"
"Byla jsem doma," odpověděla jsem s úsměvem. "jela se mnou i Maddie a šly jsme na ples mé staré školy." to že se mnou byl i Will jsem radši vynechala. "Co tvůj víkend?"
"Dobrý," přikývl. "pomáhal jsem naším spravovat něco na domě a potom jsme měli velkou rodinou sešlost."
"To muselo být úžasné," usmála jsem se ještě víc. "budu muset jít. Mám přednášku a chci tam být trochu dříve, abych si nachystala poznámky. Uvidíme se později."
"Ello počkej-" zastavil mě ještě rychle. "Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by si se mnou někam nešla. Myslím jako na rande-" nervozně si prohrábl vlasy a zadíval se mi do očí.
"Parkere já-" chtěla jsem mu odpovědět, ale někdo mi skočil do řeči.
"Nechala sis u mě mobil," Will se objevil po mém boku a já přemýšlela jak to, že jsem si ho nevšimla přicházet. "mimochodem dobré ráno." sklonil se a políbil mě na rty. Bylo mu jedno, že se na nás Parker dívá.
"Nechám vás o samotě." zamumlal Parker a pokračoval v cestě. Podívala jsem se na Willa a zamračila se.
"Musel jsi to udělat?" zeptala jsem se.
"Co jsem udělal?" hrál blbého a šlo mu to opravdu dobře.
"Ty víš co," řekla jsem. "vím, že se nemáte rádi- ale jestli mě chceš proti němu používat jako nějakou pitomou zbraň tak na to můžeš zapomenout-" otočila jsem se a pokračovala ke třídě.
"Ello počkej!" zavolal za mnou a doběhl mě. Zastavila jsem se, ale nepodívala jsem se na něho. "Omlouvám se, dobře?" položil mi ruku na rameno a já se pomalu otočila. "Nevím, proč jsem to udělal.. nechci tě používat jako zbraň- Jen jsem žárlil, když jsem ho s tebou uviděl."
"Nemáš proč žárlit- chtěla jsem to rande odmítnout."
"Rande?" zeptal se. "On tě pozval na rande? Tak to mělo být něco horšího než ta pusa."
"Hej," vzala jsem ho za ruku a on se mi zadíval do očí. "včera jsem ti řekla, že jsem se do tebe zamilovala. Opravdu si myslíš, že dneska bych přijala jeho nabídku na rande? Jestli mě máš opravdu rád, tak mi budeš muset věřit."
"Rád?" nadzvedl tázavě obočí. "Já tě miluju, Ello."
"Tak přestaň žárlit." požádala jsem ho. "Já taky nežárlím a myslím, že k tomu mám větší důvod než ty."
"Fajn nebudu žárlit, když mi slíbíš, že se od Parkera budeš držet dál." když jsem se na něho zamračila, povzdychl si. "Prosím Ello." nevěděla jsem, co se mezi nimi stalo, ale jeho zoufalý ton mě donutil přemýšlet.
"Dobře," přikývla jsem nakonec. "budu se od něho držet dál. A teď už vážně musím do třídy." chodba se pomalu začala plnit studenty a já nevěděla, jestli ho můžu políbit. Will to vyřešil za nás oba. Přitáhl si mě k sobě a přitiskl rty na ty moje. Mohla jsem si jen představit ty překvapené obličeje všech přítomných na chodbě.
"Uvidíme se na obědě." zašeptal mi do ucha a já přikývla. Každý jsme šli vlastní cestou a já došla do mé třídy. Ještě tu nikdo nebyl, takže jsem se posadila na své místo. Sklonila jsem se do tašky pro svůj sešit, když v tom mi někdo bouchl do lavice. Překvapeně jsem se narovnala a spatřila nějakou holku, kterou jsem možná někdy potkala na chodbě, ale neznala jsem ani její jméno.
"Potřebuješ něco?" zeptala jsem se.
"Drž se od Willa dál." zavrčela na mě.
"Aha," přikývla jsem chápavě. "o to tady jde.. čekala jsem až se u mě někdo jako ty objeví," stoupla jsem si, abychom byly ve stejné úrovni. "měla by si ale vědět, že mě nevyděsíš. Na holky jako ty jsem celkem zvyklá."
"Udělám ti ze života peklo!" viděla jsem na ní, že ztrácí trpělivost.
"Ach zlato," usmála jsem se. "můj život už peklo je." překvapeně zamrkala a bez dalšího slova odešla. A já si mohla odškrtnout jednu holku z mnoha.
