Seděla jsem v kavárně a čekala. Najednou se otevřeli dveře a já se jako pokaždé podívala, kdo vešel. A tentokrát jsem se trefila. Postavila jsem se a než jsem se nadála, strýček Alex mě držel ve svém objetí. "Uhni chci jí taky obejmout." praštil do něho strýček Ethan. Vyměnili se a já ucítila jeho drahou kolínskou.
"Nevěděla jsem komu jinému napsat," řekla jsem. "nechci rozrušovat mámu s tátou po té nehodě.. a děda by sem přijel a pozabíjel by snad všechny v mém okolí."
"Udělala si dobře, že jsi napsala nám." přikývl strýček Alex a posadil se. Strýček Ethan ho napodobil a oba si objednali kávu a mě zmrzlinový pohár. Když ho přede mě servírka položila, strýček Ethan se usmál.
"To mi připomnělo časy, kdy jsem tě bral na zmrzlinu, protože ses bála přiznat, že máš ve škole problém."
"A Jayden ti za to pořád nadával." zasmál se strýček Alex a strýček Ethan se k jeho smíchu přidal.
"Nechcete mě odvést, že ne?" zeptala jsem se. "Tohle totiž nechci.. už jsem si tady začala zvykat-"
"Neodvezeme tě.. O víkendu stejně přijedeš domů.. ale řekneme pár mužům, aby tě bez přestávky hlídali." chtěla jsem něco namítnout, ale strýček Alex pokračoval. "neboj se nebudeš o nich ani vědět."
"Dobře," přikývla jsem. "myslím, že tohle zvládnu."
"Ello," naklonil se ke mě strýček Ethan a ztišil hlas. "máš u sebe zbraň, kterou jsme ti dali, že ano?"
"Jo," odpověděla jsem. "podařilo se mi ji propašovat bez toho, aby si ji máma nebo táta všimli."
"Dobře," založil si ruce na hrudi. "budou tě hlídat, ale kdyby něco- použij ji."
"A teď nám řekni," usmál se strýček Alex. "jaká je škola."
Na pokoj jsem se vrátila kolem osmé večer. Strýčkové mě vzali ještě na večeři a potom mě přivezli přímo před kolej. "Kdo to byl?" zeptala se Maddie hned jak jsem vkročila do pokoje. Neskrývala svoji zvědavost a to, že nás pozorovala z okna.
"Moji strýčkové," odpověděla jsem. "já vím- jsou to fešáci." Maddie se smíchem přikývla, ale potom její obličej zvážněl.
"Will mi řekl, co se stalo.. myslíš, že ti to poslal někdo-"
"Jo," přikývla jsem. "poslal mi to někdo, kdo nemá rád moji rodinu. Napsala jsem strýčkům, protože máma s tátou měli tu nehodu a kdybych to řekla jim, tak už jsem dávno doma ve svém pokoji a tebe už asi nikdy v životě neuvidím."
"O víkendu pojedeš domů?"
"Mám to v plánu," odpověděla jsem. "co ty?"
"Ne.. já většinou zůstávám tady." pokrčila rameny. "Nemá cenu každý víkend jezdit tak daleko-"
"A nechceš jet se mnou?" zeptala jsem se. "Ukážu ti, kde bydlím.. vezmu tě na nějaký mejdan, co se bude pořádat.. seznámím se svojí rodinou."
"Vážně?" vydechla překvapeně. "A nebude to vašim vadit?"
"Ne," zakroutila jsem pobaveně hlavou. "věř mi.. u nás doma se ztratíš. Máme dva pokoje pro hosty, takže si jeden vezmeš. Bude to úžasný víkend."
"Dobře," přikývla s úsměvem. "stejně všichni tenhle víkend odjíždí, takže bych se tu zřejmě nudila a začala se učit na zkoušky. Mimochodem- Will o tebe měl vážně strach. Děje se mezi vámi něco?"
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "asi byl z toho v šoku stejně jako já. Nestává se ti každý den, že vidí prasečí srdce." Maddie přikývla. "Jak jste se měli?"
"Dobře," pokrčila rameny. "Ben s Trevorem se vsadili kdo sní více zmrzliny.. takže si asi dokážeš představit jak to vypadalo." se smíchem jsem přikývla. Někdo zaklepal a Maddie šla otevřít. "Wille? Co tady děláš?"
"Přišel jsem se podívat, jestli je Ella v pořádku." vysvětlil a vešel do pokoje. Když si Maddie dotčeně odfrkla tak se na ní pobaveně ušklíbl. "A na tebe samozřejmě taky."
"Jdu do sprchy," oznámila Maddie a sbalila si svoje věci. Potom odešla do koupelny, odkud se za chvíli ozvala voda.
"Jsi v pohodě?" zeptal se Will. "Neměl jsem tě poslechnout, Ello. Měl jsem tady s tebou zůstat. Jsem vážně kre-"
"Jsem v pohodě," skočila jsem mu do řeči. "a nevadí, že si nezůstal.. přijeli za mnou moji strýčkové, takže jsem ani nebyla na pokoji."
"Aha." vydechl. "To jsem rád.. bál jsem se, že jsi tady sama. Dobře.. teď když vím, že jsi v pohodě, můžu v klidu spát." pousmál se a já mu úsměv oplatila. "Uvidíme se zítra, Ello." obrátil se a odešel z pokoje.
