Přesunout se do Willova pokoje bylo vážně těžké. Kdyby nás někdo nachytal, oba bychom měli obrovský problém. Když otevřel dveře a já vkročila do jeho pokoje, musela jsem se rozhlédnout. Uvědomila jsem si, že jsem tady poprvé. Rozhodně tady nebylo uklizeno jako u nás, ale nebyl tu takový bordel jak jsem si to představovala. Hned jsem poznala na jaké posteli spí Will.
"Můžeš spát na posteli mého spolubydlícího.. převleču ti peřiny-"
"Nemohla bych spát s tebou?" zeptala jsem se a hned toho zalitovala. "Promiň špatná otázka-"
"Ne," zakroutil hlavou. "jen mě nenapadlo, že by si to chtěla.. Samozřejmě, že můžeš." Will ke mě natáhl ruku a já si s ním propletla prsty. "Vážně jsi v pořádku?" když jsem se mu zadívala do očí, chtěla jsem mu říct všechno. O mé rodině, o tom, že mě někdo sleduje, ale nemohla jsem ohrozit i jeho život.
"Jsem." přikývla jsem.
"Chtěl jsem s tebou mluvit," zašeptal. "to že jsem ti donesl něco co sis zapomněla, byla jen zástěra."
"Děje se něco?" nadzvedla jsem jedno obočí.
"Chtěl jsem s tebou mluvit o tom, co k tobě cítím. Co ke mě cítíš ty.." o krok jsem od něho couvla a narazila do stolu. "nemůžeš mi tvrdit, že nic necítíš, Ello. Něco mezi námi je."
"Wille nevím o čem to mluvíš," zašeptala jsem. "Měli bychom jít spát."
"Řekni mi, že ke mě nic necítíš a já ti dám pokoj." řekl a zadíval se mi do očí.
"Omlouvám se, ale necítím k tobě to stejné, co ty ke mě Wille." řekla jsem.
"Fajn.. půjdu se na chvíli projít." otočil se a vyšel z pokoje. A v ten moment jsem si začala uvědomovat, co pro mě znamená. Vzpomněla jsem si na to, co cítím když mě políbí a jak miluji, když se na mě usměje.
"Do prdele." zašeptala jsem a vyběhla z pokoje. Will byl už na konci chodby a já na něho chtěla zakřičet, ale věděla jsem, že bych tím vzbudila ostatní. Rychle jsem ho tedy doběhla a bylo mi jedno, že jsem jen v tenkém pyžamu. "Wille-" oslovila jsem ho a on se na mě překvapeně otočil. "Jsi ten nejsobečtější člověk, kterého znám.. většinou myslíš jen na sebe a je ti jedno, co si o tobě myslí ostatní. Jsi naštvaný na celý svět a je ti jedno, jestli tím někomu ubližuješ."
"Chtěla si mi říct jen tohle?" nadzvedl jedno obočí. Jen jsem přikývla a on se znovu obracel k odchodu. Ale tentokrát jsem to byla já, kdo udělal první krok. Rychle jsem k němu přešla a než se stihl odvrátit přitáhla jsem si ho za tričko k sobě. Narazila jsem svými rty na ty jeho a netrvalo dlouho a cítila jsem jeho ruce na svých zádech.
"Ale i přesto jsem se do tebe šíleně zamilovala." zašeptala jsem se, když jsem se od něho odtáhla.
"Cože?" zašeptala a překvapeně se na mě podíval.
"Říkám, že jsem se do tebe zamilovala." zopakovala jsem. "A měla bychom zase jít k tobě do pokoje, než nás tady někdo uvidí." Will se potichu zasmál a znovu si mě přitáhl k polibku. Potom jsme se vrátili do pokoje a lehli si do jeho postele, která byla pro dva malá, ale mě to nevadilo. Objal mě a já si položila hlavu na jeho hruď.
"Jsi unavená?" zeptal se a pohladil mě po ruce.
"Trochu," přikývla jsem. "ale chci si ještě povídat. Wille?" nadzvedla jsem se a zadívala se mu do očí. "Nechci být další holka-"
"Nejsi další holka, Ello," odhrnul mi vlasy z obličeje. "myslím to vážně, dobře? Kdyby nebylo tak pozdě tak to klidně půjdu vykřičet na chodbu."
"To zase nemusíš," zasmála jsem se a znovu si lehla. "mě bude stačit jen, když mi slíbíš že mi neublížíš." nastalo chvíli ticho, dokud Will neodpověděl.
"Nikdy ti neublížím."
