"Nevím co říct," zašeptala Maddie. "bojím se, že všechno co řeknu bude špatně." s Jo se mě snažili uklidnit, ale jakmile jsem vešla do našeho pokoje nechala jsem průchod slzám. Právě teď jsem ležela schoulená v klubíčku na své posteli a Maddie s Jo mě hladily po zádech a vlasech.
"Ben o tom taky věděl," promluvila Jo. "ale do té sázky, protože věděl, že to dopadne špatně. A Callie to s Landonem měla domluvené.. poslala tě nahoru schválně."
"Věřila jsem mu," vzlykla jsem. "řekl mi, že mi nikdy neublíží.. chci ho nenávidět, ale nedokážu to." Jo si povzdychla a chtěla odpovědět, ale někdo zaklepal na dveře.
"Zařídím to," zašeptala Maddie a zvedla se z postele. Neotevřela dveře naplno, takže jsem ho nemohla vidět, ale stačil mi jen jeho hlas. "měl by si odejít."
"Mads nech mě s ní jen promluvit," i když jsem ho neviděla, věděla jsem, že si zoufale vjel rukou do vlasů. "musím jí to vysvětlit."
"Ona tě teď nechce vidět, Wille," povzdychla si. "a já jí chápu. Prosím odejdi." čekala jsem, že ještě něco namítne, ale Maddie asi vypadala dost přesvědčivě.
"Vrátím se." řekl než zavřela dveře. Maddie se vrátila k posteli a posadila se.
"Chceš si pustit film? Nebo mám objednat jídlo?" zeptala se, ale já jen zakroutila hlavou.
"Chci jet domů," špitla jsem. "podáš mi mobil?" Maddie přikývla a došla k mé kabelce. Vytáhla z ní můj mobil a podala mi ho. Vytočila jsem mámino číslo a když to vzala a já uslyšela její hlas, rozvzlykala jsem se ještě víc. "Mami, můžete pro mě dojet?"
Když jsem dojela domů, rovnou jsem zamířila do svého pokoje. Lehla jsem si do postele a objala polštář. Z očí se mi pustil nový proud slz, které jsem nemohla ovládat. Mámy jsem si všimla až ve chvíli kdy si lehla za mě a objala mě.
"Já vím, že to bolí, zlato," zašeptala. "ale i zlomené srdce se jednou uzdraví. Až si o tom promluvíte-"
"Nevrátím se tam." zakroutila jsem hlavou. "Půjdu klidně na novou školu, ale do Akademie se už nevrátím. Nedokážu se s ním vidět."
"Musíš se tam vrátit," ozval se táta ode dveří a já se na něho překvapeně podívala. "rozhodně se mi nelíbí, že ten kluk zlomil mé milované princezně srdce, ale nemůžeš se mu vyhýbat, Ello. Kde bychom byl s tvou mámou, kdybychom nikdy nevyřešily naše problémy?"
"To bylo něco jiného," zašeptala jsem. "ty si mámu doopravdy miloval. Snažil ses jí ochránit. Mezitím co Will-" hlas se mi zlomil a já si setřela slzy.
"Tvůj táta má pravdu," pohladila mě máma po vlasech. "musíš se tam vrátit. Ale stačí až po víkendu, dobře? Dáme ti čas."
"Dobře," přikývla jsem. "můžu teď být prosím o samotě?" Máma přikývla a zvedla se. Předtím než odešla z mého pokoje mě políbila do vlasů. "Nezapomeň, že tě s tátou milujeme." Když se za ní zabouchli dveře, ještě chvíli jsem čekala, jestli se nevrátí. Potom jsem vylezla z postele a otočila klíčkem v zámku.
Rychle jsem se převlékla do džinů a obyčejné černé mikiny. Přetáhla jsem si kapuci přes hlavu a přešla k oknu, které jsem potichu otevřela. Potom jsem vylezla ven tak jak jsem to dělala milionkrát předtím, když jsem potřebovala být sama. Ohlídla jsem se ke vchodovým dveřím, jestli máma s tátou něco neslyšeli, ale všude byl klid. Rozběhla jsem se na svoje oblíbené místo.
Když jsem dorazila na místo, lehla jsem si do trávy a zahleděla se na hvězdy. Chtěla jsem vrátit čas do doby, kde jsem Willa neznala. Nechtěla jsem zažívat tuhle bolest, kterou jsem právě cítila. Před Willem to bylo vše jednoduší- nikdy jsem neměla dovolit, abych se do Willa zamilovala.
Vedle- někde mezi stromy jsem uslyšela nějaký zvuk. Posadila jsem se a zaposlouchala se. Zvuk se ozval znovu a já vyskočila na nohy. "Je tu někdo?" najednou mě někdo zezadu uchopil. Vykřikla jsem a snažila se z toho sevření dostat, ale byla jsem ve špatné poloze. Poslední co si pamatuji je, že ten člověk mi něco píchl do ruky.
