První den ve škole jsem zvládala celkem dobře. Maddie mi ukázala všechny učebny, takže jsem nemusela ani tak bloudit. Zrovna když jsem mířila na hodinu biologie, odepisovala jsem na máminu zprávu a nedávala pozor na cestu. Najednou jsem prudce do někoho narazila a měla jsem co dělat, abych neupustila věci. "Promiň," vyhrkla jsem rychle. "nedívala jsem se na cestu."
"Nic se neděje," odpověděl mi milý hlas. Zvedla jsem hlavu a setkala se s párem modrých očí. "jsi tady nová?"
"Jo," přikývla jsem. "jsem Ella." představila jsem se.
"Parker." usmál se. "Kam míříš?"
"Na hodinu biologie." odpověděla jsem. "S paní-" zamyslela jsem se, protože mi její příjmení úplně vypadlo.
"Collinsovou." doplnil za mě a já přikývla. "Tak to na mě můžeš počkat.. jen si vezmu ze skříňky věci a taky tam mířím."
"Dobře," usmála jsem se a stoupla si bokem abych nestála v cestě ostatním. Dopsala jsem zprávu a odeslala ji.Potom jsme se vydali do třídy.
"Proč jsi sem přestoupila? Jaké je tvé tajemství?"
"Cože?" vyhrkla jsem rychle. Parker se zasmál.
"Každý kdo sem přestoupí před něčím utíká," vysvětlil. "já utíkám před budoucností, kterou pro mě naplánoval můj otec. Takže.. co ty?"
"Je to složité," odpověděla jsem. "řekněme.. že si moje rodina myslí, že se tady budu mít líp." Parker přikývl. "Jdeš večer na ten mejdan?" zeptala jsem se.
"Musím se učit," zakroutil hlavou. "ty jdeš?"
"Ano," přikývla jsem a povzdechla si. "moje spolubydlící Maddie mě přemluvila."
"Maddie? Ze 102?" když jsem přikývla usmál se. "Jo- Maddie má takové schopnosti. Už si potkala zbytek její party?"
"Včera," přikývla jsem. "proč?"
"Měla by sis dávat pozor na Willa," odpověděl. "když někomu vkročí do života- tak se tomu dotyčnému ten život zhroutí."
Stála jsem před a přemýšlela, jestli jsem si vybrala dobrý outfit. Maddie někam před chvíli odešla, ale ujistila mě, že se brzo vrátí a vyrazíme. Snažila jsem se dostat z hlavy Parkerova slova, ale nešlo to. Kvůli tomu, co mi řekl jsem toužila Willa poznat více. Na první pohled se mi zdál jako debil, ale tenhle záhadný typ mě vždycky zajímal. To nebezpečí, které kolem nich bylo mě vždycky lákalo.
Otevřeli se dveře a já se pousmála. "Když jsi říkala, že budeš brzo zpátky netušila jsem, že mluvíš doslova-" otočila jsem se a zasekla se. Will se opíral o rám dveří a na tváři měl ten svůj úšklebek, který jsem viděla i včera v bistru.
"Dobře," přikývla jsem a vzala si malou kabelku do které jsem si už stihla nastrkat důležité věci. Will odešel na chodbu a já ho následovala. Zamkla jsem pokoj a vydala se za ním. Nemohla jsem si nevšimnout jak se partička holek zastavila jen proto, aby si ho prohlídli.
Vyšli jsme před budova a já se rozhlédla. U chodníku stálo černé lamborghini- bylo dobré mít strýčky, kteří milují auta. "Pozor ať tomu autu něco neuděláš." řekl přes rameno než nasedl.
"Pozor ať tomu autu něco neuděláš." zamumlala jsem šeptem a nastoupila. Zapnula jsem si pás a Will se rozjel. "Jak je to daleko?" zeptala jsem se. Will se na mě podíval, ale neodpověděl. Místo toho se natáhl a zesílil rádio. Jen jsem si povzdychla a podívala se ven. Cesta probíhala v tichosti, ale když začala hrát písnička od The Fray začala jsem si potichu zpívat.
Byla to moje nejoblíbenější kapela. Byla jsem snad na každém koncertu, který se konal. Cítila jsem na sobě jeho pohled, ale bylo mi to jedno. Když písnička skončila cítila jsem se více uvolněně.
"Co?" nadzvedla jsem jedno obočí, když se na mě znovu podíval.
"Nic," odpověděl a pokrčil rameny. Najednou zastavil a já se podívala ven. Vypnul motor a já z dálky mohla slyšet hudbu. "Jsme tady."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dívala jsem se na všechny kluky, které jste mi doporučili a narazila jsem na Darwina a hned se do něho zamilovala.. takže vám představuji našeho Willa
