Will se mi zbytek večera stranil. Když jsem se ráno probudila, nikde nebyl. "Kde je Will?" zeptala jsem se mámy, která chystala na stůl snídani.
"Říkal něco o tom, že se chce jít projít," pokrčila rameny. "mezi vámi se včera něco stalo?" zeptala se. Táta odložil noviny na stůl a zadíval se na mě.
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "jen se mu nelíbí, že si chci promluvit se Simonem."
"To se mi taky nelíbí," zamračil se táta. "ten kluk ti zlomil srdce. Brečela jsi kvůli němu skoro týden, Ello-"
"Všechno je v pohodě," skočila jsem mu do řeči. "nejdu mu dávat žádnou další šanci. Jen si ho vyslechnu. Jdu vzbudit Maddie-"
"To nemusíš," Maddie se objevila přede mnou a zrovna si dělala culík. "jsem vzhůru. Co jsem to slyšela o tom, že tady Will není?" nadzvedla jedno obočí a posadila se stolu.
"Šel se projít," odpověděla jsem a posadila se. "určitě se brzo vrátí.." Ale když uběhli tři hodiny a Will se pořád nevracel dostala jsem strach. Zkusila jsem mu zavolat, ale nezvedl to. Nezvedl to ani Maddie, která to zkusila taky. "Půjdu se po něm podívat," zvedla jsem se z křesla. "počkej tady, kdyby došel."
Rychle jsem se obula a vyšla z domu. Slunce stále svítilo, ale už nebylo takové teplo jako v létě. Nevěděla jsem kam mohl jít, protože to tady neznal. Ale zamířila jsem k parku, protože není těžké se k němu dostat.
Rozhlížela jsem se po lavičkách a doufala, že ho tady najdu. A konečně jsem ho spatřila. Seděl na jedné z laviček a na sobě měl černé džíny a černé triko. V ruce držel cigaretu a díval se někam před sebe. Pomalu jsem k němu došla. "Měli jsme o tebe strach." řekla jsem. Will se na mě překvapeně podíval.
"Myslel jsem, že budeš se Simonem." odpověděl a podíval se znovu před sebe. Povzdychla jsem si a posadila se vedle něho.
"Vážně jsi tak sobecký, že si mě nechal ve strachu jen kvůli tomu, že jsi uražený, že jsem si Simona chtěla poslechnout?" zeptala jsem se. Will tipl cigaretu a otočil se čelem ke mě.
"Jo, možná jsem sobecký," přikývl. "ale já tyhle typy kluků znám.. určitě by tě donutil, aby ses k němu vrátila, Ello."
"Panebože posloucháš se? Zníš jako nějaký žárlivý idiot," zakroutila sem hlavou a zvedla se. "ale víš co? Klidně si tady trucuj." vydala jsem se od něho rychlými kroky pryč.
"Sakra Ello!" zavolal za mnou a doběhl mě. Když jsem nezastavovala, chytl mě jemně za zápěstí a otočil k sobě. "Možná žárlím! A víš co? Nesnáším to, protože jsem ještě nikdy nežárlil! Přivádíš mě k šílenství, Ello!"
"Cože?" vydechla jsem nechápavě. Will odstoupil a prohrábl si vlasy. Na pár sekund zavřel oči a když je otevřel, viděla jsem v nich něco nového.
"Od doby co jsem tě poznal na tebe nemůžu přestat myslet.. myslel jsem si, že jsi stejná jako ostatní, ale nejsi." Najednou uchopil můj obličej do dlaní a políbil mě. Bylo to stejné jako poprvé. Dokonalé. Vjela jsem rukou do jeho vlasů a stoupla si na špičky. "Promiň." řekl, když se odtáhl.
"Nemusíš se omlouvat.." zašeptala jsem a zatoužila potom, aby mě znovu políbil. "Vrátíme se domů? Myslím, že bude pršet."
"Dobře.. Ello?" nadzvedla jsem jedno obočí. "Půjdeš s ním?"
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "napíšu mu, že mi není dobře.. chci vám s Maddie ukázat ještě město a večer odjíždíme.. " Will na to nic neřekl, ale věděla jsem, že je rád. Vydali jsme se domů a cestou si povídali o všem možném.
"Nikdy ti nebylo líto, že nemáš sourozence?" zeptal se a já pokrčila rameny.
"Měla jsem bratrance," řekla jsem. "byli o rok dva mladší, ale to mi nevadilo.."
"Nešikanovali tě kvůli tomu, že jsi bylo holka?" uchechtl se.
"Ne," zakroutila jsem se smíchem hlavou. "uměla jsem dobře bojovat." najednou se Will zastavil a díval se k našemu domu. Sledovala jsem jeho pohled a spatřila Simona.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
