Na chatu jsme se vrátili až kolem večeře, kterou jsme připravili s Jo a Maddie mezitím, co se kluci koukali na fotbal. "Zajdu pro ně." řekla jsme, když jsme byli hotové. Odešla jsem do obývacího pokoje a chvíli je sledovala. Nakonec jsem si odkašlala a všichni se na mě podívali. Ale jen u jednoho pohledu jsem cítila jak mě doslova propaluje. "Večeře je hotová."
"Super mám hlad jako vlk." Ben se rychle postavil a zamířil kolem mě do kuchyně. Trevor ho následoval. Will se pomalu postavil a já sledovala každý jeho krok až ke mě. Když stál v mé blízkosti zastavil se.
"Co to děláš?" vydechla jsem, když položil své ruce na mé boky.
"Vidím, co s tebou dělám, Ello," zašeptal. "vidím jak jsi v mé blízkosti nervozní."
"Nevím o čem to mluvíš." zamumlala jsem a uhnula pohledem.
"Přiznáš si to." uchechtl. "Uvidíš, že se od sebe nemůžeme držet dál." pustil mě a o krok odstoupil. Potom se otočil a vydal se do kuchyně. Ještě chvíli jsem stála na místě a zhluboka dýchala. Když jsem došla k ostatním už spokojeně jedli. Posadila jsem se na jediné volné místo a nabrala si jídlo. Po jídle se kluci nabídli, že nádobí umyjí oni, takže jsem měla chvíli klid. Holky šly do sprchy a já zamířila ven. Potřebovala jsem se nadechnout čerstvého vzduchu.
"Utíkáš?" ozval se za mnou Will a já si povzdychla.
"Sám si to řekl.. nemůžeme se od sebe držet dál, takže utíkat by bylo zbytečné nemyslíš?" otočila jsem se na něho a viděla jak se usmívá.
"Máš pravdu." přikývl. "Jsem rád, že mě tak posloucháš."
"Počkej," uchechtla jsem se. "měli bychom si ujasnit jednu věc.. já nikoho neposlouchám. Nikdy." Will se zasmál. "Myslím to smrtelně vážně. Mimochodem to mě budeš sledovat celou dobu? Chtěla jsem jít k jezeru."
"To je ale náhoda," zatvářil se šokovaně. "taky jsem to měl zrovna v plánu. Můžeme vyrazit?" vykročil a já ho chvíli pobaveně pozorovala. Potom jsem jen zakroutila hlavou a vydala se za ním. "Tak se ptej." ozval se najednou a já se nechápavě zamračila.
"Na co?"
"No to já nevím." pousmál se. "To ty vypadáš, že se mě na něco chceš zeptat. Tak se zeptej ať už to máme za sebou."
"Co se stalo mezi tebou a Parkerem?" zeptala jsem se. Ani nevím, proč mě napadlo zrovna tohle. Možná jsem jen chtěla vědět, co se mezi nimi děje a kdo z nich má pravdu.
"Co ti řekl on?" zastavil se a otočil se čelem ke mě.
"Nic," pokrčila jsem rameny. "neptala jsem se ho na to."
"To není tvoje věc, Ello." zašeptal a otočil se, aby pokračoval v cestě. Chvíli jsem na něho jen zírala a potom ho doběhla.
"Myslela jsem se, že se můžu zeptat."
"To můžeš, ale na něco méně osobního. Jestli ti to nedošlo moc se zatím neznáme a já nemám v úmyslu vyprávět o mém životě zrovna tobě."
"Super," zavrčela jsem. "už se chováš zase jako debil. Myslela jsem, že tuhle fázi máme už za sebou, ale jak tak koukám tak asi ne." přidala jsem do krku a předběhla ho.
"Ello počkej!" zavolal za mnou a zařadil se vedle mě. "Omlouvám se dobře? Ale jde o to, že o tom nerad mluvím. Nikdo kromě nás dvou o tom nic neví a mě to tak vyhovuje. Ale jestli to chceš vědět tak ti to řeknu."
"Proč?" zamračila jsem se. Will tázavě nadzvedl jedno obočí. "Právě jsi řekl, že to nikdo krom vás dvou neví. Proč by si mi to teda říkal."
"Panebože ženská," prohrábl si vlasy a podíval se nahoru. "vážně mě přivádíš k šílenství. Chceš to teda vědět nebo ne?" zastavila jsem se a zamyšleně jsem se na něho podívala.
"Těžko říct jestli mě to pořád zajímá."
"Ale zajímá," přikývl se smíchem. "úplně to na tobě vidím. Chceš vědět proč se z dvou nejlepších kamarádů stali kluci, co se nesnáší." Chtěla jsem mu říct, že se plete, ale nemohla jsem. Měl pravdu. Věděl úplně přesně, co jsem si myslela. A to se mi nelíbilo.
