Hodina tělocviku by probíhala dobře, kdyby tady nebyla partička oblíbených holek jako na každé jiné škole. Moje fyzička kvůli mé rodině byla opravdu dobrá. Uměla jsem rychle běhat, byla jsem mršná a uměla jsem se dokonale vyhýbat balonům, takže vybíjená kterou jsme dnes hrály mi opravdu šla. Ale to se nedá říct o té umělé blonďaté holce, která zbyla na hřišti jako jediná. Když po mě poprvé hodila balon, letěl úplně mimo. Potichu jsem se uchechtla a ta holka se na mě zamračila.
"Tak už to skonči Ello," zasmála se Maddie. "vyřadila si nás skoro všechny."
"Fajn." zamumlala jsem si pro sebe a vzala si balon. Věděla jsem, že se strefím. Ale rozhodně jsem nepočítala s tím, že do toho dám takovou ránu. Stalo se to tak rychle. Najednou v tělocvičně bylo hrobové ticho. I starší kluci, kteří zrovna měli tělocvik na druhé straně tělocvičny ztichly.
Ticho narušil až ten křik té umělé blondýnky. "Co si to udělala?" zakřičela na mě. "Teče mi z nosu krev!"
"Promiň," vyhrkla jsem. "bylo to omylem." k té holce přiběhla učitelka a zkontrolovala jí.
"Je to v pořádku, Melliso. Ten nos zlomený není." uklidnila jí a potom se podívala na mě. "Nic se neděje, Ello. Může se to stát každému."
"Že se nic neděje?!" vykřikla znovu Mellisa. "Vy možná říkáte, že ten nos zlomený není, ale podle mě je. Můj otec to tak rozhodně nenechá!" podívala se na mě. "Možná jsi tady pár dní, ale moc dlouho tady nezůstaneš."
"Omluvte mě." zamumlala jsem a rozběhla se do šaten. Otevřela jsem svoji skříňku a vytáhla z ní věci. Potom jsem ji z bouchnutím zavřela. Potřebovala jsem vypadnout, protože hrozilo, že vybuchnu vzteky. Kdyby se ta holka nezajímala jen o to jak vypadá, možná by ten balon dokonce chytla. Zrovna jsem si přetáhla triko přes hlavu, když do šatny vešel Will. "Panebože!" vyjekla jsem a rychle se schovala. "Co tady chceš? Tohle je dívčí šatna, jestli ti to nedošlo."
"Chtěl jsem se jen podívat, jestli jsi v pořádku." vysvětlil. "Z Mellisy si nic nedělej.. za chvíli jí to přejde. Jen žárlí."
"Žárlí?" nadzvedla jsem jedno obočí. "A na co?"
"Nevšimla sis jak se na tebe kluci dívají?" zeptal se pobaveně. "Dnes se v tělocviku neřešilo nic jiného než to jak máš v těch leginách dobrý zadek."
"Panebože." zakoulela jsem očima. "Vy kluci jste fakt strašní."
"Jojo," přikývl se smíchem. "pár klukům jsem slíbil, že zjistím tvoje číslo. Ale asi se na ně vykašlu."
"Proč?"
"Protože takhle si tě můžu nechat pro sebe." odpověděl a zase se tvářil vážně.
"Vážně vtipný." dostala jsem ze sebe a hodila po něm triko z tělocviku za které jsem se schovávala. Potom jsem si rychle přes hlavu natáhla svoje. Will se zasmál a hodil triko na lavičku.
"Musím se vrátit.. náš trenér nemá rád, když odcházíme uprostřed tréninku."
"Tak běž," přikývla jsem. "já mizím.."
"Nebudeš mít problém?" nadzvedl pobaveně jedno obočí.
"Celý můj život lítám z jednoho problému do druhého.. a škola je ten nejmenší problém, co můžu mít." odpověděla jsem s úšklebkem.
"Kde ses toulala zbytek dne?" zeptala se Maddie, když vešla do našeho pokoje. "Čekala jsem, že se objevíš aspoň na obědě."
"Byla jsem tady," zamumlala jsem a ukázala na sáček z bageterie, kterou jsem si koupila na oběd. "a jídlo jsem měla."
"Ello? Můžu se tě na něco zeptat?" Maddie se posadila na svou postel naproti mě a zadívala se na mě. Přikývla jsem. "Proč jsi tak rychle utekla? Stalo se něco?"
"Řekněme.. že jsem se nikdy nenaučila ovládat svůj vztek.. a když jsem viděla Mellisu.. jak si hraje na něco, co není pravda.. měla jsem jí chuť něco říct.. A proto jsem radši utekla. Bylo to jednoduší, než se s ní dohadovat. Navíc- jsem zvyklá utíkat."
"Jo a mimochodem- venku se na tebe někdo vyptával."
"Kdo?" zamračila jsem se, protože jsem nikoho nečekala. Maddie pokrčila rameny a já se zvedla z postele. Došla jsem k oknu a opatrně odhrnula závěsy. Podívala jsem se dolů na parkoviště. Venku stál muž v drahém obleku.
"Víš kdo to je?" postavila se Maddie vedle mě.
"Ne." zakroutila jsem hlavou. "Omluv mě, Maddie. Musím někomu zavolat."
