"Chceš jí tady nechat?" zeptala se máma a otočila se na mého tátu. Dojeli hned jak jsem jim zavolala. "Je tu nějaký muž, který sleduje naši dceru a ty jí tady chceš nechat?" Byli jsme u mě v pokoji, protože Maddie se šla učit do knihovny. "To nemůžeš myslet vážně, Jaydene."
"Otec říkal, že tady bude v bezpečí. Věřím mu." odpověděl jí táta a podíval se na mě.
"Já Georgovi taky věřím," přikývla máma. "ale to nemění nic na faktu, že jsem matka. A že se bojím o moje dítě, která měla nepřátele ještě předtím než se narodila."
"Mami. Tati." ozvala jsem se. "Jsem v pořádku. Nechtěla jsem vás vystrašit.. opravdu jsem si nemyslela, že hned sednete do auta a přijede. Ale jsem v pořádku." zopakovala jsem. "Jen mě to trochu vyděsilo.."
"Pojedeš domů." zvedla se máma a už chtěla vytáhnout můj kufr, ale zarazila jsem jí.
"Nepojedu," zakroutila jsem hlavou. "chtěli jste, abych sem nastoupila. Děda říká, že je to tady bezpečné a já mu věřím. Nic se mi nestane."
"Ello-" zkusila to máma ještě jednou, ale zakroutila jsem hlavou.
"Nechci se pořád jen schovávat, mami. Chci žít normální život, normálního teenagera. A je jedno kam půjdu.. vždycky po mě půjdou."
"Slyšel jsem, že dneska ses uzavřela v pokoji. Nesu ti jídlo. Napadlo mě, že budeš mít-" Will, který bez pozvání vrazil do mého pokoje. Překvapeně se podíval na mé rodiče a potom na mě. "Omlouvám se.. nevěděl jsem, že máš návštěvu. Radši půjdu." položil jídlo na skříňku a otočil se k odchodu.
"Nechceš nás představit, Ello." ozvala se máma a Will se překvapeně otočil. Máma na tváři měla úsměv a táta se trochu mračil.
"Jasně," zamumlala jsem. "mami, tati toto je Will. Můj kamarád. Wille tohle jsou moji rodiče. Felicity a Jayden Hallovi."
"Moc mě těší." Will podal ruku nejprve mámě a potom tátovi. "Už půjdu. Uvidíme se později, Ello."
"Počkej," zarazila ho znovu máma. "nemusíš před námi utíkat. Co kdyby jste jeli o víkendu vy a vaši přátelé na naši chatu? Aspoň si odpočinete."
"Cože?" táta, který celou dobu mlčel se konečně ozval. "Chceš nechat partu puberťáků jet na naši chatu."
"Chci nechat jet na naši chatu, naši dceru." opravila ho máma s úsměvem. Potom se otočila na mě a Willa. "Nebylo by to fajn? Vypadli byste z tohoto prostředí."
"Mami já-"
"Myslím si, že máte pravdu, paní Hillová." skočil mi Will do řeči. "Já se zas tak často z kolejí nedostanu. Má matka bydlí daleko."
"A otec?" měla jsem chuť mámě říct ať není tak zvědavá.
"Ten odešel, když jsem byl malý." Will uhnul pohledem a mámě zmizel úsměv z tváře.
"To je mi líto." zamumlala. Will jen pokrčil rameny. "Tak běž.. hádám, že někam spěcháš. Ale víkend si nech volný, Wille. Ella vás vezme na naši chatu."
"Dobře," přikývl a podíval se na mě. "zatím." když odešel z pokoje, táta se otočil na mámu.
"Tohle nemůžeš myslet vážně." zamračil se. "Poslali jsme sem Ellu, kvůli jejímu bezpečí a ty jí teď necháš odjet jen s partou dětí na naši chatu?"
"Naše chata je střežena. Nikdo neví, kde je, Jaydene. A pochybuji, že by Ellu někdo napadl, když bude s partou jak ty říkáš dětí."
"Nikdy nevíš." odpověděl jí táta, který došel ke mě. "Musíme jet," přitáhl si mě do náruče a políbil do vlasů. "Dávej na sebe pozor."
"Budu. Mám tě ráda."
"Já tebe taky." zašeptal a bez čekání na mámu odešel.
"Je na tebe naštvaný." podotkla jsem.
"Není," zakroutila se smíchem hlavou. "tvůj otec na mě nikdy nemůže být naštvaný. Na to mě až moc miluje.. je jen uražený, že mám poslední slovo." potichu jsem se zasmála a nechala se obejmout. "Jeďte na tu chatu, Ello. Užijte si víkend.. dokud je ještě teplý."
"Dobře," přikývla jsem. Máma mě políbila do vlasů. "mám tě ráda."
"Já tebe taky," přikývla. "už teď mi chybíš."
