"Dneska si dáme běh na 400 metrů." oznámila nám učitelka při ranním tělocviku. Stála jsem vedle Maddie a protahovala se. Will se svými spolužáky, hráli na druhé straně basketbal. "Kdo chce začít?" nějaká holka se přihlásila a učitelka přikývla. Sledovala jsem jak jí to odpočítala a holka se rozběhla. Když běžela kolem kluků, všichni se na ní podívali. Teda skoro všichni. I na tu dálku jsem na sobě cítila Willův pohled. Otočila jsem se a vyplázla na něho jazyk. Will jen pobaveně zakroutil hlavou a zvedl ruku na pozdrav.
"Máš ho ráda, že?" zeptala se Maddie a já se na ní překvapeně otočila. Její otázku jsem rozhodně nečekala. "Věděla jsem, že mezi vámi něco bude už od začátku. Ale nevěděla jsem, že to bude tak vážně." usmála se.
"Já jsem to taky nečekala," odpověděla jsem. "Will mě už od začátku přitahoval, ale myslela jsem si o něm, že je to idiot. Teda myslím si to o něm pořád-" potichu jsem se zasmála a Maddie se ke mě přidala.
"Je šťastnější." podotkla a já se znovu podívala na Willa, který se zase věnoval hře. "A chystáš se mu říct o- ty víš čem?"
"Nechci ho přivést do nebezpečí," zamumlala jsem. "stačí, že jsem ohrozila tebe."
"Jestli to bude pořád pokračovat, stejně se to dozví, El." povzdychla si Maddie. "Bude lepší, když to bude vědět co nejdřív."
"Já vím." přikývla jsem.
"Ello pojď." pobídla mě učitelka a já šla na startovní čáru. "Až řeknu teď." přikývla jsem. "Tři, dva, jedna, teď!" rozběhla jsem se, co nejrychleji jsem uměla. Věděla jsem, že jsem rychlá po mámě. Kvůli tréninku jsem běhala pravidelně od rána a šlo to poznat. Když běžela kolem kluků nemohla jsem přeslechnout jak obdivně pískli. Vyhledala jsem mezi nimi Willa, který se na všechny mračil. Jen jsem se na něho usmála a běžela dál. Už jsem byla skoro u konce, když v tom jsem o něco zakopla a spadla na zem.
Cítila jsem bolest v koleni a když jsem se na něho podívala, zjistila jsem, že je odřené a teče z něho krev.
"Ello!" Maddie ke mě doběhla. "Jsi v pořádku?"
"Jo," zamumlala jsem. "jen jsem si trochu odřela koleno. O co jsem zakopla?" otočila jsem se a podívala se na zem, ale nic tam nebylo.
"Jsi v pořádku?" Ani jsem si nevšimla, že se u mě Will otočil. Klekl si ke mě a podíval se na mé koleno. "Musíš jít na ošetřovnu."
"Jsem v pohodě," zopakovala jsem. "jen jsem o něco zakopla."
"Spíš o někoho." zavrčel a rozhlídl se. Nechápavě jsem se zamračila. Když se postavil naháněl hrůzu i mě. "Viděl jsem jak si jí podkopla nohy." promluvil na tu holku, která mi včera vyhrožovala.
"Pane Phillipsi uklidněte se!" poručila mu učitelka, ale on jen zakroutil hlavou.
"Já jsem to viděl," pokračoval. "ublížila mé přítelkyni! Chci aby byla potrestaná!"
"Wille!" promluvila jsem důrazně a on se na mě podíval. "Jsem v pohodě." zopakovala jsem znovu. "Půjdeš se mnou prosím na ošetřovnu, aby mi to koleno ošetřili? Může jít se mnou?" otočila jsem se na učitelku.
"Ano," přikývla. "a já si tady promluvím se slečnou Jacksnovou." Will se ke mě sklonil a vzal mě do náruče. Objala jsem ho okolo krku a nechala se nést. Když jsme byli pryč z tělocvičny, konečně jsem promluvila.
"Nemusel jsi být tak hrubý." zašeptala jsem.
"To myslíš vážně?" nadzvedl jedno obočí. "Callie ti tu noho podkopla schválně! Jen kvůli tomu, že si myslím, že na mě má nějaké právo."
"Která holka si to tady nemyslí?" zeptala jsem se a odvrátila se od něho.
"Omlouvám se dobře? Tyhle problémy máš kvůli mě.. takhle jsem to nechtěl."
"Nemáš se za co omlouvat," povzdychla jsem si. "když jsem si tě vybrala, věděla jsem, že to nebude jednoduché. Máš nějakou minulost se kterou se musím smířit." Došli jsme k ošetřovně a Will mě posadil na sedátko. Potom si dřepl přede mě a vzal mé ruce do svých. Zadíval se mi do očí.
"Nikdy nikoho nenechám, aby ti ublížil kvůli mě, dobře?" zašeptal. " Miluju tě." naklonil se ke mě a jemně mě políbil.
Tak dnes přidám ještě jeden díl 😍 Mám angínu, takže jsem doma a píšu 😂 Z toho vyplývá, že mám dopsanou už první knížku a rozepsanou druhou, kde mám zhruba 10 kapitol? 😂 No.. prostě jsem se do Willa až moc zamilovala
