Zbytek dne se ode mě Will nechtěl ani pohnout. Zdál se mi trochu nervozní, ale rozhodla jsem se to neřešit. Kdykoliv jsem šla po chodbě cítila jsem na sobě pohledy studentů, ale nevšímala jsem si toho, protože na něco takového jsem byla už zvyklá. Po škole měl Will ještě trénink tak jsem s Maddie odešla na pokoj.
"Večer je mejdan. Jdete s Willem?" zeptala se Maddie a převlékla se do tepláků a trika. Překvapeně jsem zamrkala.
"Will se o ničem nezmiňoval.. nebývají mejdany až zítra?" nadzvedla jsem jedno obočí.
"Bývají," přikývla. "ale tenhle týden je to nějak jinak.. možná o tom nevěděl."
"Myslíš, že nevěděl o tom, že dnes je mejdan? Je to Will, Maddie." zamumlala jsem a posadila se na postel. "Možná mě jen nechtěl vzít-"
"Cože?" překvapeně se na mě podívala. "To určitě ne, Ello. Nedá bez tebe ani minutu.. kdyby neměl trénink tak ho máme nastěhovaného právě teď v našem pokoji. Nikdy jsem ho takového neviděla a to ho znám dost dlouho a dost dlouho s ním kamarádím."
"Měla bych mu to říct, že?" zeptala jsem se. "To o mé rodině..."
"Tohle je tvoje volba," povzdychla si a posadila se na svoji postel naproti mě. "ale kdybych ti měla poradit- tak ano. Will se o sebe umí postarat.. nemusíš se o něho bát."
"To uměl i můj táta," řekla jsem a podívala se na Maddie. "a máma ho několikrát skoro ztratila. Někdy si myslím, že v mé rodině je vážně nebezpečné život. Co když to, že mě Will miluje ohrozí jeho život."
"Říkala si, že od doby co umřel tvůj děda to není tak špatné ne?"
"Moje rodina má další nepřátele. Tím, že si táta vzal mámu, nás podnik rozrostl. A to se dalším rodinám nelíbí.." někdo zaklepal na dveře a já zmateně zamrkala. Ani jedna jsme nikoho nečekaly. "Počkej." řekla jsem Maddie a zvedla se. Přešla jsem ke dveřím a otevřela.
"Bene," vydechla jsem a všechny obavy ze mě odpadli. "co potřebuješ?"
"Jdu hned z tréninku," řekl udýchaně. "Will tě potřebuje."
"Co se děje?" vyhrkla jsem. Maddie se postavila za mě. "Bene, řekni mi, co se stalo?!"
"Nějací kluci měli na tebe blbý kecy a znáš Willa," řekl. "chce se s nimi po tréninku poprat. Myslel jsem, že by bylo dobrý aby si to vě-" protáhla jsem se kolem něho a rozběhla se na hřiště. Vyhýbala jsem se všem, které jsem na chodbě potkala. Na hřiště to trvalo zhruba pět minut a já děkovala bohu za svoji fyzičku.
Doběhla jsem tam včas, protože trénink už skončil a Will stál naproti nějakému klukovi a vypadal odhodlaně.
"Wille!" křikla jsem, ale pozdě. Napřáhl se a udeřil toho kluka do obličeje. Prudce jsem se zastavila a sledovala jak se do sebe pustili. Když jsem se konečně vzpamatovala, doběhla jsem až k nim. "Tak sakra něco udělejte!" okřikla jsem ostatní kluky, kteří se na to jen dívali. Ale ani jeden mě neposlouchal. Ten kluk se převrátil na Willa a udeřil ho do obličeje. Prodrala jsem se dopředu až k nim a nečekaně zezadu chytila toho kluka za triko. Překvapeně se otočil a já ho vší silou udeřila. Skutálel se z Willa a já si protřepala ruku. "Show skončila." řekla jsem a po všech se podívala. "Můžete odejít."
"Ello?" vydechl překvapeně Will, ale já se podívala na toho kluka.
"Příště si blbý kecy nechej pro sebe." řekla jsem mu.
"Ty jsi mi dala pěstí?" zeptala se nevěřícně.
"A klidně ještě dám, pokud nezmlkneš." zavrčela jsem a podívala se na Willa. Rychle jsem si k němu klekla a pohladila ho po krvavé tváři. "Jsi v pořádku?" zašeptala jsem.
"A ty?" nadzvedl jedno obočí a chytl mě za ruku, kterou jsem dala tomu klukovi pěstí. Až teď jsem si všimla nateklých kloubů. "Musíme ti to zchladit."
"Měl by si jít na ošetřovnu." namítla jsem.
"Ne," zakroutil hlavou. "vezmu tě ke mě na pokoj.. v ledničce mám něco mraženého."
