Když jsme dohráli- mimochodem jsem s Willem vyhrála, rozhodli jsme se jít spát, protože zítra už musíme jet. Doufali jsme, že tu vydržíme do neděle, ale každý z nás má nějaké věci do školy. Zrovna když jsem se převlékla do pyžama někdo zaklepal na moje dveře. Odložila jsem hřeben na stolek a přešla ke dveřím. Otevřela jsem a spatřila Willa.
"Potřebuješ něco?" zeptala jsem se a založila si ruce na hrudi.
"Něco jsi dole ztratila," natáhl ke mě ruku a já si všimla mého náhrdelníku, který jsem dostala od dědy k šestnáctým narozeninám.
"Děkuji." vzala jsem si od něho řetízek a doufala, že odejde. "Ještě něco?" zeptala jsem se, když pořád stál na místě.
"Chtěl jsem ti poděkovat za hru." pokrčil rameny. "Byla jsi v tom dobrá."
"Umím dobře hrát, co na to říct." ušklíbla jsem se. Will se potichu uchechtl. "Jsem vážně unavená, Wille-"
"Dobře," přikývl. "dobrou noc, Ello." sklonil se ke mě a já zadržela dech. Jeho rty se dotkly mé tváře. Když se odtahoval nespouštěl pohled z mých očí. "Ať se ti zdá něco krásného." sledovala jsem ho dokud nezalezl do svého pokoje. Potom jsem zavřela a odložila řetízek na komodu. Zalezla jsem do postele a ještě než jsem zhasla světlo, napsala jsem mámě, že jsem v pořádku.
"Vážně jsem si to užila, Ello." objala mě Jo. "Děkujeme, že si nás vzala."
"To nic," pokrčila jsem rameny. "můžeme to kdykoliv zopakovat." Jo přikývla a odešla se svou taškou do svého pokoje. Kluci nás rychle objali a vydali se k sobě.
"Chcete s něčím pomoct?" zeptal se Will.
"Ne," zakroutila hlavou Maddie. "a odkdy vlastně velký Will nabízí pomoct?" nadzvedla pobaveně obočí. Will jen pokrčil rameny a na sekundu se na mě podíval.
"Dobře," přikývl nakonec. "uvidíme se." přehodil si baťoh přes rameno a vydal se ke svému pokoji. Dívala jsem se na něho, dokud si Maddie neodkašlala. Vzala jsem tašku a vydala se za ní do našeho patra. Vytáhla jsem klíč a odemkla. Nechala jsem vejít jako první Maddie.
"Ello? Tohle by jsi asi měla vidět..." zamumlala. Nechápavě jsem se vešla dovnitř a můj pohled spadl na rozbité okno. Podívala jsem se na zem a všimla si velkého kamene na kterém bylo něco napsané. Odložila jsem tašku a přešla jsem k němu. Vzala jsem si kámen do ruky a přečetla si tři slova.
Hra začíná, Ello
"Ello? O co tady jde?" zeptala se mě potichu a já se na ní pomalu otočila. Věděla jsem, že je čas jí říct pravdu a nechat jí rozhodnout o tom, jestli se mnou chce stále bydlet.
"Musím ti něco říct, Maddie-" obě jsme se posadili na její postel a já jí začala vyprávět o mém životě. Nevynechala jsem vůbec nic. Maddie mě pozorně poslouchala a když jsem přestala mluvit jen se na mě dívala. "Pochopím, jestli budeš chtít mít jinou spolubydlící-"
"Cože?" vydechla nechápavě. "Proč bych to chtěla?"
"Můžeš být kvůli mě v nebezpečí, Maddie-" zašeptala jsem. "nevím, kdo po mě jde tentokrát. A věř mi.. vždycky to někdo je."
"Hej," Maddie mě vzala za ruku. "je mi jedno z jaké jsi rodiny, Ello. Za tu krátkou dobu jsem si tě opravdu oblíbila a zamilovali si tě i ostatní." Beze slova jsem Maddie pevně objala. Byla jsem ráda, že nechce abych se odstěhovala.
"Může to zůstat jen mezi námi?" zeptala jsem se. "Nechci aby to věděli ostatní."
"Neboj se," pousmála se. "zůstane to jen mezi námi."
"Děkuji," usmála jsem se. Podívala jsem se na střepy na zemi. "asi bychom to měli uklidit a oznámit to."
"Tak já to půjdu oznámit a ty to uklidíš?" navrhla a já přikývla. Když odešla vzala jsem si lopatku a smetáček. Věděla jsem, že bych to měla zavolat našim, ale dostali by strach a byli by schopni mě odvést domů.Proto jsem se rozhodla nechat si to zatím pro sebe.
